Jedna návštěva stačila. Pozvala jsem tchýni na oběd a udělala tím chybu, která mi zničila celé manželství
Myslela, že to bude klidný den. Pozvala tchýni k obědu a udělala chybu, kterou nikdy nesmaže.
Zdroj: Shutterstock
Když jsem před týdny plánovala rodinný oběd, myslela jsem si, že to bude hezká neděle. Že si sedneme ke stolu, dáme si jídlo, popovídáme si a strávíme příjemný čas. Jenže jsem tehdy vůbec netušila, že jeden telefonát a moje pozvání tchýně změní náladu celé rodiny tak, že na ten den už nikdy nezapomenu. Bohužel ne v dobrém.
Ještě než jsme se vzali, věděla jsem, že vztah s tchýní nebude jednoduchý. Byla zvyklá mít syna jen pro sebe a jeho pozornost jí dělala dobře. Často mi mezi řádky dávala najevo, že já jsem ta, která ho od ní vlastně odvedla. Přesto jsem si říkala, že časem se to spraví, že si na mě zvykne a najdeme cestu k normálnímu vztahu.
A tak jsem před pár týdny dostala nápad. Pozvat ji k nám domů na nedělní oběd. Říkala jsem si, že když uvidí, jak se snažím, jak se starám o jejího syna i našeho syna malého, třeba se její pohled změní. Vařila jsem celé dopoledne, připravila stůl, koupila její oblíbené víno. Všechno jsem chtěla mít perfektní. Byla to moje šance ukázat, že mi na té rodině záleží.
Pozvat tchýni byla velká chyba
Když zazvonila u dveří, už v předsíni jsem cítila napětí. Přišla s úsměvem, ale ten úsměv nebyl upřímný. Byl to takový ten pohled, který říká ukaž, co umíš. Přesto jsem ji vítala s otevřenou náručí a nabídla jí místo u stolu. Dala jsem na stůl polévku a všichni jsme se posadili. Prvních pár minut bylo ticho. A pak to začalo. Komentáře, které vypadaly nevinně, ale bodaly jako nůž.
Nejprve zmínila, že maso je trochu suché, že ona ho dělá vždycky šťavnatější. Potom dodala, že vidí, že jsem se snažila, ale že můj muž byl vždycky zvyklý na lepší. Snažila jsem se nedat na sobě nic znát a dál rozdávala jídlo. Jenže tím to nekončilo. Vzápětí začala mluvit o našem bytě. Podívala se kolem a řekla, že na její vkus je to tu takové chladné, že by to chtělo víc barev a osobitosti.
Přitom já byla pyšná, že jsme si to zařídili sami, podle svých představ. Každá její věta byla jako malý útok. Ale nejhorší přišlo, když se stočila řeč na naše dítě. Najednou začala vyprávět, jak ona měla všechno vždycky dokonale nachystané, jak byla perfektní máma. A pak pronesla něco, co mě úplně odrovnalo. Že mám pocit, že to se synem zvládám, ale že to určitě nemám pod kontrolou, protože jinak by nebyl tak rozjívený.
Nečekala jsem, že se mi bude mstít
Byla jsem v šoku. Snažila jsem se tvářit, že je mi to jedno, ale uvnitř se mi všechno třáslo. Koukla jsem na svého manžela s nadějí, že se mě zastane. Jenže on seděl mlčky a díval se do talíře. V tu chvíli jsem se cítila úplně sama. Po obědě jsem nabídla kávu a moučník, který jsem pekla ještě večer předem. Doufala jsem, že aspoň to se povede.
Ale i tentokrát si našla důvod k poznámce, a to, že dort je sice hezký, ale až příliš sladký, a že v jejím věku už to člověk takhle sladké prostě nemůže jíst. Položila vidličku a dál se ani nedotkla. Celý oběd jsem se snažila udržet klidnou tvář, ale uvnitř mě to sžíralo. Měla jsem pocit, že se snažím pro nic. Že každá moje snaha skončí stejně – kritikou a ponižováním.
A že můj muž, který by měl stát při mně, raději mlčí, aby nemusel čelit vlastní matce. Když tchýně odešla, bylo to, jako by z bytu zmizela tíha. Jenže ta největší tíha zůstala ve mně. Hádali jsme se ještě celý večer. Vyčetla jsem manželovi, že se mě nezastal, a on mi odpověděl, že si to beru moc osobně, že máma to tak nemyslela. Ale já věděla své.
Ty poznámky nebyly náhodné. Byly to drobné útoky, kterými mi chtěla dát jasně najevo, že do její rodiny nikdy patřit nebudu. Dnes, když si na ten oběd vzpomenu, vím, že to byla největší chyba. Chtěla jsem jí dokázat, že jsem dobrá manželka i matka. Jenže místo toho jsem jí dala prostor, aby mě mohla shodit před mým mužem i před naším dítětem. A on jí ještě nahrál tím, že se mě nezastal.
Ten oběd mi otevřel oči. Pochopila jsem, že s některými lidmi se zkrátka nezavděčíte, ať děláte, co děláte. A že nejdůležitější není mít dokonalý vztah s tchýní, ale mít pevný vztah s mužem. Jenže i ten dostal ten den pořádně zabrat. A já pořád nevím, jestli se z toho někdy úplně vzpamatujeme.
příběh čtenářky Lenky