V hotelu u moře jsem dostala otravu jídlem. Když jsem viděla účet od lékaře, málem jsem omdlela
Dovolená se změnila v noční můru. Otrava jídlem v hotelu mě málem zruinovala, účet byl jako z jiného světa.
Zdroj: Shutterstock
Na dovolenou k moři jsem se těšila celý rok. Po měsících práce, stresu a šedi všedních dní jsem si říkala, že to bude ten zasloužený restart, kdy vypnu telefon, vypnu hlavu a budu jen odpočívat. Vybrala jsem si hotel, který na fotkách vypadal jako z pohádky.
Palmy, tyrkysová voda, bílé závěsy vlající ve větru, snídaně přímo u bazénu. Jenže všechno se změnilo už po druhém dni, kdy se můj sen proměnil v noční můru, kterou bych nepřála ani největšímu nepříteli. Byl to obyčejný večer. Slunce zapadalo nad mořem, já seděla na terase hotelové restaurace a objednala si grilované krevety s česnekovým máslem.
Všude hrála hudba, lidé se smáli, číšníci nosili víno. Byla jsem šťastná, že jsem konečně někde jinde než v kanceláři. Netušila jsem, že právě tenhle talíř se stane důvodem, proč se domů budu vracet o několik dní dříve a s prázdnou peněženkou.
Ještě ten večer mi začalo být nevolno. Nejprve jsem si myslela, že to přejde. Možná jsem jen přecenila svůj žaludek, možná to bylo ze slunce. Jenže kolem půlnoci už jsem běhala mezi postelí a koupelnou a modlila se, aby to brzy skončilo. Zimnice, křeče, slabost. Každá minuta se táhla jako věčnost.
Ráno jsem nebyla schopná vstát. Z recepce mi poslali lékaře. Přišel asi za půl hodiny, vysoký muž v bílém plášti, který působil, jako by ho můj stav vůbec nezajímal. Změřil mi tlak, zeptal se, co jsem jedla, a pokrčil rameny. Řekl, že to vypadá na otravu jídlem a že mi píchne injekci proti zvracení.
Lékař, který přišel jen proto, aby mi zruinoval dovolenou
V tu chvíli jsem byla ráda za jakoukoli pomoc. Jenže když po zákroku vytáhl účet, myslela jsem, že špatně vidím. Na papíře stálo přes pět set eur. Za pár minut práce, jednu injekci a dva prášky. V přepočtu skoro třináct tisíc korun.
Zeptala jsem se, jestli se nezbláznil, že mám cestovní pojištění a že by to mělo být přece hrazené. Jen se usmál a řekl, že platba musí být v hotovosti, a pokud mám pojištění, mohu si peníze později nárokovat doma. Byla jsem v šoku. Takovou částku jsem u sebe vůbec neměla.
Nakonec jsem musela jít na recepci a poprosit, jestli mi půjčí hotovost z depozitu, který jsem tam nechala při příjezdu. Zbytek dne jsem strávila v posteli s horečkou a prázdným žaludkem. Z jídla jsem měla strach. A pokaždé, když jsem se podívala na ten účet, udělalo se mi zle znovu.
Hotel se tvářil, že se nic nestalo
Když jsem se zotavila natolik, že jsem mohla dojít na recepci, chtěla jsem to s nimi vyřešit. Ukázala jsem účet, popsala situaci a řekla, že jsem otravu dostala z jejich restaurace. Slečna za pultem se jen mile usmívala a opakovala naučenou větu: „Je nám to moc líto, paní, ale lékař je externí služba, s tím hotel nemá nic společného.“
Cítila jsem se naprosto bezmocně. Chtěla jsem odjet domů, ale neměla jsem sílu ani energii se hádat. Přitom jsem věděla, že pravda je na mé straně. Jídlo jsem měla z hotelové kuchyně, účtenku, dokonce i potvrzení od lékaře. Jenže nikdo nechtěl nic slyšet.
Když jsem druhý den potkala jiného hosta, zmínil se, že jemu i jeho ženě bylo po večeři taky špatně. Měli ale štěstí, že to přestáli bez lékaře. To mě přesvědčilo, že problém nebyl ve mně, ale v jejich jídle.
Po návratu domů přišla další rána
Po návratu do Česka jsem kontaktovala pojišťovnu a odeslala všechny dokumenty. Odpověď přišla po pár dnech a byla jako studená sprcha. Napsali mi, že náklady na ošetření nebudou proplaceny, protože jsem si nevyžádala souhlas asistenční služby předem. Jinými slovy – měla jsem nejdřív volat na linku pojišťovny, i když jsem sotva dokázala stát na nohou.
Byla jsem zoufalá. Celá dovolená, na kterou jsem šetřila skoro rok, se proměnila v sérii nepříjemností a finančních ztrát. Když jsem to všechno sečetla, stálo mě to víc než třicet tisíc korun. A místo vzpomínek na moře mám jen papíry, účtenky a pocit obrovské nespravedlnosti.
Dnes už vím, že bych měla být mnohem opatrnější. Nevěřit dokonalým recenzím, kontrolovat, zda hotel opravdu splňuje hygienické standardy, a hlavně si nastudovat podmínky pojištění do posledního detailu. Kdybych tehdy věděla, že musím nejdřív zavolat na asistenční linku, mohla jsem si ušetřit spoustu peněz a nervů.
příběh čtenářky Lucie