Tyto tři věty dokážou synovi ublížit víc, než si myslíte. Sebevědomí i emoce mohou poškodit na dlouhé roky
Rodiče tyto věty často říkají bez přemýšlení. Synovi ale mohou zničit sebevědomí i vnímání emocí.
Zdroj: Shutterstock
Rodiče často volí slova v dobré víře, přesto mohou v synovi zanechat stopu, která se projeví až po letech. Některé věty oslabují jeho jistotu, jiné ho učí potlačovat city nebo se bát chyb. Právě běžné rodičovské reakce totiž někdy formují dětské sebevědomí silněji než velká rozhodnutí a v každodenním životě mají větší váhu, než si dospělí připouštějí.
Výchova dítěte nemá univerzální návod a většina rodičů to dobře ví. Každý syn reaguje jinak, každá rodina nastavuje hranice po svém. Přesto existují výroky, které mohou chlapcům škodit bez ohledu na to, zda zazní doma, ve škole nebo ve chvíli, kdy jsou dospělí unavení a mluví bez většího přemýšlení.
Jedna z nejcitlivějších oblastí se týká emocí. Věta „nebreč kvůli takové maličkosti, jsi už velký kluk,“ může na první pohled působit nevinně, ve skutečnosti ale dítěti naznačuje, že jeho prožívání není přijatelné. Právě u chlapců se pláč stále často spojuje se slabostí, i když jde o naprosto přirozenou reakci.
Nevinné věty mohou navždy poškodit psychiku
Řada psychoterapeutů přitom upozorňuje, že pláč pomáhá uvolnit vnitřní napětí, přináší úlevu a dává prostor emocím, které by jinak zůstaly potlačené. Pro syna má taková reakce ještě jeden dopad. Může nabýt dojmu, že jeho trápení dospělý nebere vážně a že doma nenajde skutečnou oporu.
A co udělá dítě, které se necítí vyslyšené? Příště si své starosti raději nechá pro sebe. Mnohem užitečnější je dát mu najevo, že slzy nejsou ostuda, ale signál, že se v něm něco děje. Rozhovor, klid a společné hledání řešení udělají pro důvěru mezi rodičem a synem víc než rychlé napomenutí.
Podobně citlivé jsou i věty spojené se školou a srovnáváním. Výrok „proč se nechováš rozumně jako jiné děti, třeba sousedovic Anička?“ může dítě zasáhnout hlouběji, než si rodič uvědomuje. Takové srovnávání nesnižuje jen jeho sebedůvěru, ale může postupně proměnit i vztah ke škole a učení.
Místo snahy se dostaví odpor, pocit selhání a přesvědčení, že stejně nikdy nebude dost dobrý. Na tento problém upozorňuje také Michael Thompson ve své knize o ochraně emocionálního života chlapců.
Chlapci bývají zranitelnější než dívky
Popisuje, že chlapci to ve školním prostředí často nemají jednoduché. Bývají impulzivnější, hůře snášejí dlouhé sezení v klidu a náročnější pro ně bývá i soustředění na výklad. Podle něj by jim prospělo více krátkých přestávek během vyučování, jenže školní systém na to zatím ve většině případů není nastaven.
O to důležitější je, jak s dítětem mluví rodiče. Místo výčitek podle odborníků funguje lépe povzbuzení a ocenění i menších úspěchů. Někdy stačí pochvala, jindy drobná pozornost. Smysl má také vysvětlovat, proč je škola pro budoucnost důležitá, a hledat cesty, jak synovi ukázat, že i učení může mít zajímavou a hravou podobu. Pomoci může i otevřený rozhovor s učitelkou o tom, jak dítě ve výuce lépe zapojit.
Třetí problematickou oblastí je přehnaná ochrana. Věta „hned slez dolů, ještě se ti něco stane, tohle už nikdy nedělej.“ vychází ze strachu a péče, ale při častém opakování může syna připravit o chuť zkoušet nové věci. Samozřejmě platí, že riziko je vždy potřeba rozumně vyhodnotit.
Nedokážou se dorovnat vrstevníkům
Není ale stejné chránit dítě před skutečným nebezpečím a bránit mu v každém dobrodružství, jen aby se nic nepokazilo. Právě objevování, zkoušení a překonávání menších překážek pomáhá dětem růst. Syn si díky tomu buduje odvahu, získává jistotu a učí se důvěřovat vlastním schopnostem.
Později se pak méně bojí přijít s vlastním nápadem, představit svůj projekt nebo vstoupit do neznámé situace. A není to právě to, co od samostatného člověka očekáváme? Slova mají ve výchově větší sílu, než bývá na první pohled vidět. Nejde o to, aby rodiče byli bezchybní.
Důležité je všímat si, co dítěti svými větami předávají. Syn potřebuje cítit, že jeho emoce mají místo, že srovnávání není měřítkem jeho hodnoty a že svět není jen prostor plný zákazů, ale také příležitost k objevování. Právě z takového přístupu roste zdravé sebevědomí, které vydrží déle než jakékoli dobře míněné napomínání.