Napětí v Dubaji roste. Češky popisují exploze a fronty u čerpacích stanic i v obchodech

Ještě dopoledne jsme procházeli starou Dubají a řešili, kde si dáme kávu. Nikdo z nás netušil, že o pár hodin později budeme sledovat oblohu a poslouchat výbuchy nad marinou. Nejprve přišla nenápadná zpráva do mobilu. Pak rakety. A s nimi i otázka, jak a kdy se dostaneme domů.

Ráno začalo úplně obyčejně. Vzduch byl horký už před devátou a ve staré části města to vonělo kořením, kávou a rozpáleným kamenem. Procházela jsem s malou skupinou Čechů historickým tržištěm. Smáli jsme se, smlouvali o suvenýrech a řešili, jestli se přesuneme lodí přes záliv, nebo vezmeme taxi.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco mimořádného. Pak nám všem současně zavibrovaly telefony. Nejdřív jsme tomu nevěnovali velkou pozornost. V Dubaji chodí různá bezpečnostní upozornění poměrně pravidelně a člověk si na ně časem zvykne.

Mohlo by vás zajímat

Zahraniční

28. 2. 2026

Syčelo to a najednou byla velká rána. Nad hlavou nám proletěla raketa, popsala mladá Češka situaci v Dubaji

Turisté se ocitli v nebezpečí

Jenže tentokrát byla formulace jiná. Stručná, neosobní, varující. Informace o bezpečnostní situaci a doporučení sledovat další pokyny úřadů. Podívali jsme se na sebe. Jeden z turistů jen pokrčil rameny a řekl, že to bude zase nějaké cvičení. Nikdo z nás si nepřipouštěl, že by mohlo jít o něco vážného.

Dopoledne jsme pokračovali podle plánu. Přesunuli jsme se do modernější části města, kde už ruch velkoměsta přehlušuje všechno ostatní. Obchodní centra byla otevřená, kavárny plné, pláže zaplněné lidmi. Život plynul, jako by se nic nedělo.

Jenže zprávy začaly přicházet znovu. A tentokrát už nešlo jen o oficiální notifikace. Sociální sítě zaplavily krátké videa, zmatené komentáře a neověřené informace. Mluvilo se o napětí v regionu, o uzavřeném vzdušném prostoru, o přesměrovaných letech. Stále jsme tomu úplně nevěřili.

Teprve odpoledne se atmosféra začala měnit. Nejdřív to byl vzdálený zvuk. Něco mezi hromem a hlubokým duněním, které se rozléhalo nad městem. Lidé na pláži zvedli hlavy. Někteří si mysleli, že jde o běžný přelet letadel. Jenže zvuk byl jiný. Ostřejší, delší, nepříjemně vibrující.

Výstražné zprávy přišly všem turistům

Pak jsme na obloze uviděli stopu. Ten okamžik si budu pamatovat dlouho. Tenká čára, která rychle mizela, a o pár vteřin později tlumený výbuch někde v dálce. Nad oblastí mariny se objevil drobný oblak kouře.

A tehdy už bylo jasné, že tohle není cvičení. Lidé začali balit věci. Z pláže se během několika minut stala proudící masa lidí směřujících k hotelům. Někteří běželi, jiní jen rychle kráčeli, ale všichni měli v očích stejnou otázku.

Co se to děje? Další zvuk. Další záblesk. Sestřelování bylo slyšet výrazněji než samotný výbuch. Ostrý, kovový tón, který se zařezával do uší. Obloha byla najednou plná napětí. V tu chvíli už nikdo nepochyboval.

Mohlo by vás zajímat

Domácí

28. 2. 2026

Pražské letiště dočasně zrušilo lety hned do tří destinací. Kdo má koupenou dovolenou, měl by zůstat doma

Telefony začaly zvonit nepřetržitě. Turisté se snažili kontaktovat letecké společnosti, ambasády, rodiny doma. Jenže informace byly roztříštěné. Některé lety z Evropy byly zrušeny, jiné přesměrovány. Letiště fungovalo v omezeném režimu.

Nejistota byla horší než samotné výbuchy. Večer se město změnilo. Obchody s potravinami byly plnější než obvykle. Lidé nakupovali balenou vodu, trvanlivé potraviny, vybírali hotovost z bankomatů. U čerpacích stanic se tvořily fronty. Místní tankovali plné nádrže, jako by se připravovali na možnost, že bude potřeba rychle odjet.

Na místě nastala panika

Nikdo ale přesně nevěděl kam. V hotelech se řešila praktická stránka věci. Turisté se ptali na prodloužení pobytu, na alternativní spoje, na možnost přesunu do jiných emirátů. Někteří si snažili zachovat klid, jiní otevřeně přiznávali strach.

Zvláštní bylo, jak rychle se psychika lidí změnila. Ráno jsme řešili výletní program a nejlepší výhled na panorama mrakodrapů. Odpoledne jsme sledovali oblohu a přemýšleli, jestli je bezpečné zůstat venku.

Místní úřady komunikovaly, že obranné systémy fungují a situace je pod kontrolou. Přesto bylo cítit napětí. Každý další hlasitější zvuk přiměl lidi instinktivně se podívat nahoru. Dubaj je město, které působí nedotknutelně. Moderní, luxusní, dokonale organizované. Právě proto byl kontrast s realitou tak silný. Najednou bylo vidět, že ani tady není svět úplně izolovaný od dění kolem.

Nejvíc tížila nejistota kolem návratu domů. Mnoho Evropanů mělo odletět během několika dnů. Někteří už měli zrušené lety, jiní čekali, co bude dál. Nikdo nechtěl propadat panice, ale zároveň bylo jasné, že situace není běžná.

Večer město působilo tišeji než obvykle. A právě večer jsme si uvědomili, jak rychle se může pocit bezpečí proměnit v otázku, na kterou zatím nikdo nezná odpověď.