Trendy svět
Středa 11. 2.
Svátek má Božena

Odjel jsem pracovat do Německa, abych zajistil rodinu. Dnes mám klidný život a zajištěnou budoucnost

Práce v Německu mi přinesla jistotu pro rodinu. Po letech mám klid a plán do budoucna.

Práce v Německu mi přinesla jistotu pro rodinu. Po letech mám klid a plán do budoucna.

Zdroj: Shutterstock

Pan Petr z Brna stál před pět let na životní křižovatce. Manželka čekala druhé dítě, hypotéka rostla a plat nestačil. Rozhodl se pro krok, který změní osud celé jeho rodiny – odstěhoval se pracovat do Německa.

Za pouhých dvanáct měsíců si Petr vydělal jako elektrikář v Mnichově přes 800 tisíc korun, což mu umožnilo splatit půlku hypotéky a založit vlastní firmu. Začínal na stavbách, kde jeho kvalifikace a ochota učit se němčině rychle zaujaly místní firmy.

Během prvního roku získal certifikáty, které mu otevřely dveře k lepším zakázkám. Nebyl to jednoduchý rok – rodinu viděl jednou za měsíc a němčinu se učil každý večer. Dnes má Petr v Německu vlastní elektrikářskou firmu se čtyřmi zaměstnanci. Jeho rodina se k němu před třemi lety přestěhovala a děti chodí do místní školy.

Rozhodnutí odejít za lepší budoucností

Když pan Petr viděl měsíční výplatu 28 000 korun, věděl, že to nestačí. Manželka byla na mateřské dovolené s nejmladším synem. Dvě starší děti chodily do školy a potřebovaly kroužky, oblečení, učebnice.

Hypotéka spolkla každý měsíc 12 000 korun. Na účtech zůstávalo málo a spořit se nedalo vůbec. „Nemohl jsem se dívat, jak rodina jen přežívá," vzpomíná pan Petr. Když mu známý nabídl kontakt na stavební firmu v Mnichově, neváhal.

Rozhodnutí nebylo snadné. Znamenalo to být od rodiny 500 kilometrů daleko. Víkendy doma a všední dny v cizí zemi. Děti ho potřebovaly a manželka měla obavy. Ale všichni věděli, že jiná cesta prostě není.

Odchod za prací do Německa nebyl snadný. Rodině ale zajistil stabilní budoucnost.
Odchod za prací do Německa nebyl snadný. Rodině ale zajistil stabilní budoucnost.
Zdroj: Shutterstock

První měsíce v novém prostředí

První týdny v Německu byly těžké. Pan Petr bydlel v podnájmu se třemi kolegy v malém bytě. Němčinu ovládal jen základní, což byla každý den výzva. Práce na stavbách byla náročná. Denně pracoval deset hodin a musel si zvykat na jiné normy a přísná pravidla.

Němečtí kolegové mluvili rychle a technické výrazy mu dělaly problémy. Večer volal domů a slyšel v telefonu pláč dcery. To byly nejtěžší chvíle. Ale výplata 2 800 eur měsíčně změnila všechno. Po odečtení nákladů na bydlení a jídlo posílal domů 50 000 korun. Za rok to bylo přes půl milionu. Rodina konečně dýchala a mohl začít šetřit.

Začátek podnikání a cesta k vlastní firmě

Po půl roce dostal pan Petr nabídku pracovat jako elektrikář přímo pro větší společnost. Plat vyskočil na 3 500 eur měsíčně. Práce byla čistší a pravidelná. Postupně získával certifikáty, které v Německu uznávaly jeho kvalifikaci. Absolvoval kurz německé elektrotechnické normy.

Učil se večer po práci a o víkendech doma. Němčina se zlepšovala a s ní i pozice na pracovišti. Začal dostávat samostatné zakázky. Firmy oceňovaly jeho pečlivost a rychlost práce. Za dva roky dokázal našetřit 800 000 korun. Hypotéka byla splacená a děti mohly na tábory, které dřív nemohly navštěvovat.

Rozhodl jsem se pracovat v Německu, abych uživil rodinu. Dnes žijeme bez finančního stresu.
Rozhodl jsem se pracovat v Německu, abych uživil rodinu. Dnes žijeme bez finančního stresu.
Zdroj: Shutterstock

V roce 2022 přišla příležitost. Německý kolega odcházel do důchodu a nabídl panu Petrovi převzetí několik stálých klientů. Petr si založil živnost a začal podnikat jako samostatný elektrikář. První rok bylo těžké. Musel si půjčit na dodávku a nářadí.

Hledal další klienty a budoval si jméno. Ale práce přicházela a s ní i peníze. Za rok měl tržby přes milion korun. Dnes má pan Petr malou firmu se dvěma zaměstnanci. Otevřel kancelář v Mnichově a zaměstnává českého učně. Měsíčně vydělá 6 000 až 8 000 eur. Manželka se k němu přestěhovala a děti studují v Německu. Vlastní dům koupili za hotové. Život je klidný a budoucnost zajištěná.

Zdroje:

autorský text, příběh pana Petra

Článek se líbí 0 čtenářům.

Sdílejte článek