Češi zuří kvůli vytápění v panelácích. Doplácejí sousedům tisíce a netuší, že existuje jednoduchý způsob, jak se tomu vyhnout
Systém vytápění v panelácích je pro mnoho lidí nespravedlivý. Odborníci ale ukazují způsob, jak z něj elegantně vystoupit.
Zdroj: Shutterstock
Každý rok se kolem vyúčtování tepla rozproudí stejná debata. Kdo topí víc, kdo šetří a proč má někdo platit za souseda. Systém rozúčtování přitom není o emocích, ale o fyzice a pravidlech, která se snaží udržet rovnováhu.
Rozdělování nákladů na vytápění v bytových domech působí na první pohled logicky, v praxi ale budí spory. Od začátku roku 2024 platí nová vyhláška, která stanovuje, že část ceny tepla se rozpočítává podle velikosti bytu a druhá část podle skutečné spotřeby.
Jenže tato spotřební složka se může pohybovat pouze mezi sedmdesáti a dvěma sty procenty průměrné spotřeby celého domu. V důsledku to znamená, že ani ten, kdo téměř netopí, neplatí méně než sedmdesát procent průměru, a ten, kdo topí výrazně víc, nepřekročí dvojnásobek.
Doplácet za ostatní nechce nikdo
Mnozí to vnímají jako nespravedlnost. Lidé, kteří se snaží šetřit, nechápou, proč mají platit víc, než skutečně spotřebovali. Smyslem tohoto pravidla je však zabránit tomu, aby úsporný byt přenášel své ochlazování na okolí.
Panelák není soubor samostatných krabic, ale propojený systém, ve kterém teplo proudí stěnami a konstrukcemi. Byt, který se nechá zcela vychladnout, ochlazuje okolí a zvyšuje spotřebu sousedů. Regulace má proto zajistit, že všichni přispívají k udržení základní teploty potřebné pro fungování domu jako celku.
Vyhláška přitom rozlišuje mezi staršími a modernějšími objekty. U budov s horší energetickou třídou, například F nebo G, může spotřební složka dosahovat až sedmdesáti procent, protože i malé rozdíly v topení se projeví výrazněji.
Naopak dobře zateplené domy ve třídě B či C mají vyšší základní složku, často kolem padesáti až sedmdesáti procent, protože teplo v nich drží stabilněji. Kdo nechce platit zbytečně, musí rozumět tomu, jak úspory vznikají.
Dobré je ohlídat celkovou spotřebu domu
Nejefektivnější je pohybovat se v pásmu mezi sedmdesáti a devadesáti procenty průměrné spotřeby domu. Kdo klesne pod sedmdesát procent, už další úsporu nedosáhne, jen se připraví o komfort. Pokud má dům průměrnou spotřebu 1 GJ na byt a někdo vytopil polovinu, zaplatí stejně, jako by spotřeboval 0,7 GJ.
V praxi se tak vyplatí udržovat mírné, stálé teplo namísto extrémního šetření. Nárazové topení po delším chladu je totiž energeticky náročné. Stěny, které vychladnou na čtrnáct stupňů, potřebují k návratu na jednadvacet mnohem víc energie než ty, které se udržují v rovnováze.
Odborníci proto doporučují udržovat v běžných místnostech teplotu okolo 20 až 21 stupňů, v ložnici kolem 17 a v kuchyni mezi 18 a 20 stupni. Termostatickou hlavici se vyplatí ponechat nastavenou na stupni 2 až 3 podle potřeby místnosti.
Radiátory by se vypínat neměly
Naopak častou chybou bývá úplné zavření radiátorů. Krátkodobě to působí úsporně, dlouhodobě se ale byt vychladí, vzniká vlhkost a plísně a následné dohřívání stojí víc. Když se z šestnácti stupňů zvyšuje teplota zpět na dvacet, spotřebuje se víc energie, než kdyby se udržovala stabilně kolem osmnácti.
Další úspory se dají získat drobnostmi. Utěsněná okna, žaluzie zatažené na noc nebo volně stojící radiátory bez závěsů a nábytku dokážou snížit spotřebu tepla o několik procent. Zatímco jednotlivě jde o malé rozdíly, dohromady mohou znamenat úsporu v řádu tisíců korun ročně.
Důležité je také správně větrat. Okno pootevřené na ventilačku sice zní rozumně, ale teplo pak uniká neustále bez přestávky. Lepší je krátké a intenzivní vyvětrání po dobu několika minut. Vzduch se vymění, ale stěny zůstanou teplé.
Radiátor při tom není nutné vypínat úplně, jen lehce stáhnout, aby se systém zbytečně nepřehříval. Když domácnost odjíždí na delší dobu, není vhodné teplotu snižovat pod sedmnáct stupňů. Vyhřát studený byt zpět na běžnou teplotu vyžaduje víc energie, než udržovat mírné teplo. Stabilní režim je tedy výhodnější než extrémy, a to nejen kvůli penězům, ale i pohodě a zdraví bydlení.
autorský text, rozhovor se správcem bytového domu, vlastní dotazování