Česká legendární zpěvačka dnes slaví 97 let. Werich jí změnil osud i jméno, v lásce zažila to největší zklamání života
Byla hvězdou po boku Wericha, ten jí změnil jméno i osud. V 97 letech přiznala, proč zůstala sama.
Zdroj: Nextfoto.cz
Zpěvačka, která zůstala na scéně i ve vzpomínkách. Život Yvetty Simonové je plný hudby, osudových setkání a vnitřní síly, která ji provázela napříč celým stoletím.
Když se 4. listopadu 1928 v Českém Brodě narodila dívka jménem Yvetta Roubalová, nikdo netušil, že jednou se stane hlasem, který pozná celé Československo. Hudba ji obklopovala od dětství, učila se hrát na klavír a i když později vystudovala obchodní školu v Praze, myšlenka na kariéru v kanceláři ji nikdy nelákala.
Toužila stát na jevišti a zpívat. Připravovala se na to poctivě, u zkušených pedagogů, mezi nimiž nechyběl Jan Hilbert Vávra, tehdejší uznávaný hlasový poradce. Válečná léta jí zasáhla do života víc, než by si přála. Po smrti otce se s matkou přestěhovala do Bratislavy, kde ji čekala první umělecká příležitost.
Postupně se vypracovala až na vrchol
Režisér Štěpán Munk jí svěřil roli Agafji ve zhudebněné verzi Gogolovy Ženitby na Malé scéně Národního divadla. Tam se zrodila její láska k divadlu a muzikálu. Po roce se však vrátila do Prahy a začala spolupracovat s tanečními orchestry Zdeňka Bartáka a Jindřicha Procházky. Právě tehdy se její kariéra začala rozbíhat naplno a později se stala neoddělitelnou součástí legendárního Orchestru Karla Vlacha.
Osud jí brzy přinesl i první manželství. Provdala se za Františka Spurného, ředitele Lucerny. Právě v té době zasáhl do jejího života Jan Werich. Považoval příjmení Spurná za málo atraktivní pro uměleckou dráhu a přesvědčil ji, aby ho změnila. Tak vznikla Yvetta Simonová.
Monogram YS prý musel zůstat kvůli manželovi, ale nový umělecký pseudonym jí otevřel dveře k širšímu publiku. Zatímco v hudbě se jí dařilo, v soukromí přicházely zkoušky. Z manželství s Františkem Spurným vzešel syn Tomáš, ale vztah se rozpadl. Ani druhý sňatek se skladatelem Jaromírem Vomáčkou nevydržel. Sama zpěvačka později říkala, že se vlastně provdala za publikum.
Jezdila z koncertu na koncert, spala po hotelech a všechno podřizovala hudbě. Žádný muž podle jejích slov nevydržel tempo, které diktovalo pódium. Její život se změnil, když potkala Karla Vlacha. Nebyli sezdaní, ale spojovalo je silné pouto a pracovní souznění, které trvalo až do jeho smrti v roce 1986.
Po boku měla samé úspěšné muže
Kromě Vlacha ji umělecky doprovázel i Milan Chladil. Jejich duety se staly symbolem české populární hudby šedesátých a sedmdesátých let. Tvořili sehranou dvojici nejen na pódiu, i když veřejnost si je často pletla s partnery i v soukromí.
Sama Simonová s úsměvem říkala, že ji lidé oslovovali „paní Chladilová“, zatímco on měl doma rodinu. Přiznávala také, že všichni její muži měli tendenci ji vést, ať už to byl manažer, skladatel nebo dirigent. S Chladilem je spojena řada nesmrtelných písní. Děti z Pirea, My dva a čas, Krásný román či Sentimentální se staly klasikou.
Oba účinkovali v řadě televizních pořadů a v roce 1973 dostali vlastní cyklus My dva a čas. Publikum je milovalo pro jejich přirozenost i souhru, která působila naprosto samozřejmě. Chladil prý při zpěvu často upíral pohled na svou kolegyni, což vyvolávalo spekulace o jejich vztahu.
Simonová ale později vysvětlila, že to nebyl pohled zamilovaného muže, nýbrž snaha odezírat text, který si občas nepamatoval. Hudební úspěchy přinesly Simonové také ocenění. Několikrát se umístila mezi nejlepšími zpěvačkami v anketě Zlatý slavík a v roce 1984 obdržela titul Zasloužilá umělkyně.
Její hlas zněl nejen z gramofonových desek, ale i z filmů. Písně jako Whisky, to je moje gusto nebo Když v baru houstne dým si našly své místo i v populárních komediích. Ani v pokročilém věku se zpěvačka nevzdává pohybu. Prodělala operaci srdce, trápí ji potíže s nohama, ale stále cvičí a dbá o sebe.
autorský text, České důchody, Blesk, Extra