Takto dnes vypadá Eliška z pohádky Princezna ze mlejna. Proměna hlavní hvězdy překvapila i její fanoušky
Z Elišky z Princezny ze mlejna je jiná žena. Andrea Černá se po letech ukázala a lidé jen nevěří vlastním očím.
Zdroj: TV Nova
Na červeném koberci se po letech objevila tvář, kterou si pamatuje celé Česko. Jemná, klidná, přirozená a přesto jiná než tehdy. Její návrat na veřejnost vyvolal vlnu nostalgie i tichého obdivu.
Když se před třiceti lety objevila na plátně jako mlynářova dcera Eliška, okouzlila celé generace diváků. Režisér Zdeněk Troška tehdy hledal dívku, která by dokázala propojit křehkost s opravdovostí, a našel ji v sedmnáctileté studentce konzervatoře z Karlových Varů.
Andrea Černá se stala symbolem čisté pohádkové krásy a její modré oči i jemný úsměv se nesmazatelně zapsaly do paměti televizního publika. Film Princezna ze mlejna se stal stálicí svátečního programu a dodnes patří mezi nejčastěji reprízované pohádky.
Pohádková princezna se změnila k nepoznání
Po obrovském úspěchu se mladá herečka z televizních obrazovek na čas vytratila. Nezmizela však z divadelního světa. Dlouhé roky patřila k pevným oporám souboru Divadla na Vinohradech, kde se její herecký projev proměnil a dozrál. Publikum ji vnímalo jako jistotu, která nikdy neztrácí přirozenost ani pokoru, s nimiž kdysi vstoupila do světa filmu.
V rozhovorech se o ní Troška zmiňoval jako o člověku, který zůstal stejný – slušný, citlivý a skromný. Podle jeho slov si s ní občas vymění pár slov, ale jejich setkání jsou spíš výjimečná. V sobotu večer se Andrea Černá po delší době ukázala ve společnosti.
Do Národního divadla přišla na slavnostní předávání cen Thálie a okamžitě přitáhla pozornost fotografů i kolegů. Nepůsobila jako někdo, kdo chce soutěžit o pozornost. V jejím výrazu bylo něco klidného, smířeného, přitom stále něžného. Bez make-upu, bez snahy zakrýt čas, působila přirozeně a s lehkostí, která se nedá předstírat.
Její vzhled prozradil, že čas se sice podepsal, ale s respektem a elegancí. Na rozdíl od mnoha hereckých kolegyň si udržuje odstup od mediálního světa. Nevyhledává společenské události ani pozornost veřejnosti. Většinu času tráví divadelní prací a příležitostně se objevuje v rozhlasových pořadech.
Na veřejnosti se ukazuje jen výjimečně
Kamera ji zachytí jen výjimečně, a když už se tak stane, působí spíš jako někdo, kdo do světa reflektorů vstupuje jen na chvíli a s jasným cílem. V osobním životě si uchovává soukromí. Nikdy se nevdala a nemá děti, což je v českém kulturním prostředí stále vnímáno s určitou zvědavostí, kterou ona sama však nikdy nepotvrzuje ani nevyvrací.
Pohádka, která jí přinesla slávu, zůstává i po třiceti letech součástí televizního rituálu. Pro mnohé diváky se stala symbolem bezstarostného dětství, návratem do doby, kdy stačilo málo, aby se člověk usmál. Andrea Černá se s tímto odkazem nikdy zcela nerozešla, i když její herecká cesta se vydala jiným směrem.
V jejím projevu i postoji je stále cítit to, co kdysi Trošku přesvědčilo, že je pro roli Elišky tou pravou – klidná síla, tichá pokora a schopnost být upřímná beze slov. Když se po letech objevila na červeném koberci, působila spíš jako vzpomínka na dobu, kdy pohádky vznikaly z obyčejné lidskosti. Nezářila okázalostí ani dokonalostí, ale tím, že zůstala sama sebou. Tím připomněla, že krása nemusí být věčná, aby zůstala opravdová.