Na tomto ostrově chtějí zestárnout všichni senioři. Tento italský ostrov má kouzlo, jaké nikde jinde nenajdete
Sen důchodců s plnou penzí. Na Buraně je každý dům jako obraz a život tu plyne pomaleji než čas.
Zdroj: Shutterstock
Z dálky působí jako sen, který někdo namaloval na vodní hladinu. Každý dům tu září jiným odstínem a společně vytvářejí obraz, který si návštěvníka podmaní hned po připlutí. Burano má vlastní rytmus, vůni moře a klid, jaký se dnes hledá jen těžko.
Z Benátek trvá cesta lodí přibližně tři čtvrtě hodiny. Loď si pluje po hladině laguny a na obzoru se postupně vynořuje pestrý ostrov, který připomíná dětské omalovánky. Právě zde se rozkládá ostrov Burano, a to na ploše něco přes dvě stě tisíc metrů čtverečních a žije zde necelé tři tisíce obyvatel.
V létě se však ulice zaplní turisty, kteří sem míří za klidem i neopakovatelnou atmosférou. Ostrov původně obývali rybáři, kteří si své malé domky natírali barvami tak sytými, že by je dnešní architekt sotva schválil. Právě pestrost domů se stala symbolem Burana.
Domy připomínají malby Piccasa
Každý dům tu má vlastní odstín a nikdo si ho nemůže zvolit podle libosti. Existuje komise, která rozhoduje, zda nová barva zapadne do uličky, a schválení se neobejde bez oficiálního souhlasu. Proč ale místní kdysi začali své domy barvit tak výrazně, se už přesně neví.
Jedna legenda dokonce praví, že se rybáři vraceli z moře až po setmění a v mlze hledali svůj domov podle barvy fasády. Jiná verze mluví o tom, že barvy nahradily příjmení, protože většina obyvatel měla stejné rodové jméno. A pak je tu ještě jedna historka, trochu vtipná a úsměvná, která tvrdí, že barevné zdi pomáhaly mužům, kteří se vraceli z hospody, najít správný dům.
Ať už je pravda jakákoli, výsledek působí kouzelně. Uličky se zrcadlí v kanálech, prádlo se suší v oknech a kavárny na malých náměstích lákají vůní kávy. Stačí se posadit, sledovat hru světla na zdech a nechat čas plynout. Burano má jiný rytmus než Benátky, o poznání pomalejší a klidnější, proto se mu přezdívá oáza ticha.
Ostrov však není známý jen barvami, ale i tradicí krajkářství, která tu zakořenila už ve středověku. Když rybáři vyráželi na moře, jejich ženy si vydělávaly jemnou ruční prací. Krajka z Burana byla proslulá po celé Evropě a stala se symbolem ženské zručnosti.
Historii zachovává jen několik žen
Dnes už se paličkování věnuje jen několik starších žen, které sedávají u dveří svých domků a klidně tvoří. Jejich pohyby připomínají obřad, v němž se mísí trpělivost a zkušenost. Turisté se zastavují a tiše sledují, jak jim pod rukama vznikají jemné ornamenty.
Mnohé z nich se však nesmí fotografovat. Ruční práce má totiž na ostrově mimořádnou hodnotu a i malý kapesníček s monogramem stojí desítky eur. V obchůdcích se prodávají krajkové ubrusy, záložky i oděvní doplňky a každé zboží má svůj příběh.
Středem Burana je jediné náměstí, které oživuje kostel svatého Martina ze šestnáctého století. Jeho zvonice se naklání do strany, jako by se chtěla podívat na okolní střechy. Uvnitř chrámu se ukrývá obraz italského mistra Giovanniho Battisty Tiepola, zachycující ukřižování Krista.
Kostelní věž je zároveň orientačním bodem, který je vidět téměř z každé části ostrova. Burano si postupně získalo srdce mnoha umělců. Malíři sem přicházeli hledat světlo, básníci zase ticho, které mezi domy vládne. V posledních letech objevili kouzlo tohoto místa i bohatí důchodci z různých koutů světa. Ti přemýšlí o tom, že by se na toto místo odstěhovali.
autorský text, vlastní zkušenost, adynacestu.cz, seznamzpravy.cz