Češi začínají jezdit hromadně právě sem. Polské lázeňské město s 30℃ vodou láká na neuvěřitelné podmínky
Tady tráví dovolenou i Polský prezident. Voda má 30 stupňů a slunce tu svítí víc než v Chorvatsku.
Zdroj: Shutterstock
Město, o kterém se málo mluví, přitom patří k nejzářivějším perlám polského jihu. Tam, kde vzduch voní borovicemi a voda má teplotu těla, vzniklo místo, které umí člověka zklidnit i proměnit.
Jen málokdo za hranicemi Polska zná město Busko-Zdrój, přesto ho tamní obyvatelé vyslovují s úctou. Město, které se rozkládá mezi Górami Świętokrzyskimi a krasovým územím Jury Krakowsko-Częstochowské, letos ovládlo žebříček nejkrásnějších lázeňských měst země.
V anketě magazínu Travelist získalo přes jednadvacet procent hlasů a stalo se symbolem návratu k tradicím, tichu a léčivé síle přírody. Busko-Zdrój není turistickým centrem, spíš pečlivě chráněnou kotlinou, kde se každý dech zdá lehčí než jinde.
Unikátní místo, které Češi neznají
Místní mikroklima tu vytváří kombinace borových lesů, termální vody a nadprůměrného množství slunečních dní. Statistiky mluví jasně: přes 1600 hodin slunečního svitu ročně, což je víc než v kterémkoli jiném polském lázeňském městě.
Když se k tomu přidá voda bohatá na síru a klid, který tu panuje i v létě, je jasné, proč hlasování dopadlo právě takto. Léčivé prameny se tu využívají už víc než století a půl. Tzv. sirnatá voda má teplotu mezi 25 a 30 stupni a charakteristickou vůni, kterou si každý návštěvník musí nejdřív osvojit.
Odměnou je úleva pro klouby, pokožku i srdce. Do města se proto sjíždějí lidé s revmatickými potížemi, sportovci po úrazech i ti, kteří hledají prosté uvolnění. Moderní ústavy nabízejí bahenní zábaly, masáže, inhalace i koupele a všechno to probíhá v prostředí, kde za okny šumí stromy a v dálce zpívají ptáci.
Centrem života je Park Zdrojowy, rozlehlý areál o čtrnácti hektarech, který navazuje na původní lázeňskou tradici devatenáctého století. Pavilony, fontány a altány připomínají dobu, kdy se sem jezdilo v kočárech, a lidé promenádovali po širokých cestách.
Historii zde najdeme na každém kroku
Dominantou parku je monumentální sanatorium Marconi, klasicistní stavba navržená italským architektem Henrykem Marconim. Zvenčí působí jako palác, uvnitř je ale klidné útočiště, kde se tělo i mysl mohou znovu nadechnout.
Jen pár kroků odtud stojí kaple svaté Anny. Neogotická stavba s barevnými vitrážemi se odpoledne rozzáří, když se dovnitř opře slunce. Barvy se rozlévají po stěnách a prostor se promění v tiché útočiště. Místní říkají, že kdo se tu na chvíli posadí, odchází klidnější, než přišel.
Za hranicemi města se krajina mění v mozaiku vinic, polí a jemně zvlněných kopců. Právě pro tuto kombinaci dostal region přezdívku polské Toskánsko. Na vyvýšeninách stojí malé kostelíky a kamenné statky, cesty lemují topoly a čas tu plyne pomaleji.
Nedaleko se nachází přírodní rezervace Zimne Wody, kde voda vytváří drobná jezírka a geologické útvary zvláštních tvarů. Výletníci tu najdou naučné stezky s dřevěnými mostky a výhledy na celé údolí Ponidzie. Město se vědomě drží stranou rušných letovisek. Nenajdete tu davy turistů ani dlouhé kolony aut. Busko-Zdrój sází na klid, čistotu a dostupnost. Z Prahy sem cesta vede přes Krakov a Kielce a trvá přibližně šest hodin. A ceny, ty jsou zde rovněž přijatelné, a to pro všechny.