„Zastavila jsem na dálnici v Chorvatsku pro vodu. Když jsem se vrátila, vše bylo pryč,“ vypráví Iva
Iva zastavila u pumpy pro vodu, o pár minut později přišla o všechno. Chorvatsko jí zůstane navždy v paměti.
Zdroj: Shutterstock
Byl to den, který měl být obyčejným návratem z dovolené. Slunce pálilo, moře zůstávalo za zády a cesta domů ubíhala klidně. Iva zastavila na chvíli u čerpací stanice, aby si koupila vodu. Otevřela dveře, nechala klíčky v zapalování a kabelku na sedadle, protože přece jen šla jen na okamžik. Když se po pár minutách vrátila, její svět se obrátil vzhůru nohama. Auto bylo pryč.
Iva se z dovolené v Chorvatsku vracela sama. Manžel zůstal kvůli práci doma a ona si chtěla dopřát pár dnů klidu u moře. Všechno šlo podle plánu, dokud se nerozhodla zastavit na dálnici, asi dvacet kilometrů za Zadarem. Bylo vedro, silnice se leskla žárem a ona už cítila, že potřebuje doplnit vodu. Na první pohled obyčejná zastávka se proměnila v noční můru. Když vyšla z obchodu, místo kde předtím parkovala, bylo prázdné.
Zpočátku si myslela, že se jen spletla, že si špatně zapamatovala, kde stojí. Obešla parkoviště, volala na kolemjdoucí, ale marně. Auto nikde. Kabelku s doklady a mobilem měla uvnitř, a tak se nemohla dovolat ani na policii. Byla úplně sama, bez peněz, bez ničeho, uprostřed cizí země, kde nerozuměla jazyku.
Najednou se ocitla sama v cizí zemi
Prodavačka z obchodu jí prý nerozuměla ani slovo, jen jí pokrčila rameny a podala papírek s číslem na policii. Na místo přijela hlídka až po hodině. Policisté se snažili uklidnit ji, ale sami přiznali, že podobných případů přibývá. Zloději často sledují turisty, kteří si nechají klíče v autě nebo otevřené dveře. Jakmile člověk vejde do obchodu, auto během několika sekund zmizí.
V jejím případě prý šlo o organizovanou skupinu, která se zaměřuje právě na osamělé řidiče. Iva říká, že jí v tu chvíli běželo hlavou jediné: jak se dostane domů. Všechny její doklady, platební karty i telefon zmizely spolu s autem. Naštěstí si po chvíli vzpomněla, že má v kufru plavky a ručník, který si sušila venku, a že by tam mohl být i náhradní pas, který vozila z dřívějška. Ale ten byl samozřejmě také pryč. V tu chvíli se rozbrečela.
Policie ji odvezla na stanici, kde strávila několik hodin vypisováním protokolu. Pomocí místní ambasády se podařilo zajistit provizorní doklad, aby se mohla dostat zpět do České republiky. Nakonec jí pomohli i ostatní turisté, kteří ji vzali autem až k hranicím. Tam ji vyzvedl manžel, který mezitím dostal informaci od ambasády.
Nikdy už sama na dovolenou nepojede
Když se ohlíží zpět, říká, že to byl nejhorší den jejího života, ale zároveň jí otevřel oči. Do té doby věřila, že svět je bezpečný a lidé v zásadě poctiví. Teď už ví, že stačí malá nepozornost a všechno, co člověk má, může během okamžiku zmizet.
Policie jí později potvrdila, že její auto našli až u maďarských hranic, zcela vykradené a bez značek. Zloději si z něj vzali všechno, co šlo, a zbytek nechali stát u krajnice. Pojišťovna jí sice uhradila část škody, ale ztrátu osobních věcí a dokladů už nic nenahradí.
Dnes už se Iva na cestách chová jinak. Nikdy nenechává klíče v autě, doklady nosí u sebe a peníze dělí do několika skrýší. Když o tom mluví, usmívá se, ale v očích má stále ten samý strach, který cítila tehdy na parkovišti v horkém chorvatském odpoledni. „Byla to jen chvilka, pár minut, kdy jsem si šla pro vodu,“ říká. „A přitom mi zmizel celý svět.“
autorský text, příběh čtenářky