Koupili jsme luxusní zájezd za 8 tisíc: Letecky, all inclusive i pětihvězdičkový hotel. To, co nás čekalo, jsme nečekali
Týden v pětihvězdě za 8 tisíc vypadal jako sen. Jenže realita nás zasáhla tvrdě, tohle jsme opravdu nečekali.
Zdroj: Shutterstock
Chtěli jsme si dopřát dovolenou snů za cenu, která se zdála až podezřele nízká. Reklamní leták sliboval leteckou dopravu, all inclusive a pětihvězdičkový hotel u moře. Realita nás ale šokovala.
Když jsem narazila na nabídku cestovní kanceláře, nevěřila jsem vlastním očím. Osm tisíc korun za týdenní pobyt u moře? A to ještě s letenkou, stravováním formou all inclusive a ubytováním v pětihvězdičkovém resortu. Připadalo mi to jako sen, který bych byla hloupá nevyužít.
Manžel se sice tvářil skepticky, ale když jsem mu ukázala fotky hotelu s průzračným bazénem a palmovou zahradou, i on nakonec kývl. Říkali jsme si, že po náročném roce si zasloužíme trochu luxusu. Jenže jak se brzy ukázalo, nebylo všechno takové, jak se na první pohled zdálo.
Už na letišti přišlo první vystřízlivění
Náš let měl původně odstartovat v dopoledních hodinách. Na letiště jsme dorazili plní očekávání, ale místo rychlého odbavení nás čekalo několikahodinové čekání bez jasných informací. Lidé kolem nás začali být nervózní a postupně se ukázalo, že náš let byl odložen kvůli problémům s dopravcem.
Místo pohodlného letadla velké společnosti jsme nakonec nastupovali do stroje, který působil, jako by měl nejlepší roky dávno za sebou. Sedačky byly ošoupané, obrazovky nefungovaly a klimatizace vydávala víc hluku než vzduchu. Přesto jsme si říkali: hlavně, že už konečně letíme.
Po příletu nás čekal autobus, který nás měl dovézt přímo k hotelu. Už během cesty jsme si začali všímat, že krajina kolem vypadá jinak, než jak byla prezentována v katalogu. Namísto udržovaných pláží jsme projížděli kolem šedých paneláků a poloprázdných obchodů.
Když jsme dorazili na místo, zůstali jsme stát s otevřenou pusou. Hotel, který měl mít pět hvězdiček, by si u nás nevysloužil ani tři. Omítka opadávala, bazén byl zakalený a místo elegantní recepce nás uvítala tmavá místnost s otráveným personálem.
Pětihvězdičkový hotel jen na papíře
Pokoj, do kterého nás ubytovali, měl s luxusem společného opravdu málo. Klimatizace nefungovala, z koupelny byl cítit zápach kanalizace a manželská postel byla tvořena dvěma spojenými válendami. Balkon měl sice výhled, ale nikoli na moře – dívali jsme se přímo na rušnou křižovatku.
Slibované all inclusive se ukázalo jako další velké zklamání. Místo bohatých bufetů nás čekal výběr ze dvou jídel, která se střídala obden. Maso bylo vysušené, zelenina povadlá a ovoce sotva zralé. Nápoje, které měly být neomezené, znamenaly v praxi jen ředěnou limonádu a pivo, které došlo hned po večeři.
Největším šokem ale bylo, že za některé služby jsme museli doplácet. Káva z automatu? Extra poplatek. Lehátek u bazénu bylo jen pár a kdo si je chtěl zajistit, musel přijít brzy ráno – anebo si připlatit. Dokonce i za čisté ručníky si hotel účtoval další peníze.
Moře? Jen něco, co je modré, a to trochu
Jedním z hlavních lákadel měla být pláž přímo u hotelu. Jenže když jsme se tam vydali, čekal nás jen úzký pruh kamenitého pobřeží, kam ústila odpadní trubka. Voda rozhodně nevypadala tak průzračně, jak jsme viděli na prospektech. Někteří hosté dokonce tvrdili, že se tam vykoupat nedá, protože je moře znečištěné.
Nakonec jsme trávili většinu času u hotelového bazénu, i když ani tam to nebylo ideální. Voda byla zakalená, filtrace zřejmě dlouho nefungovala a kolem lehátek se povalovaly kelímky od nápojů. Na místě jsme se dali do řeči s několika dalšími hosty.
Většina z nich si zájezd pořídila za podobně nízkou cenu a už po prvních dnech byla stejně rozčarovaná jako my. Někteří nám dokonce ukazovali své stížnosti, které poslali přímo cestovní kanceláři. „Fotky na internetu byly úplně jiné, než je realita,“ svěřila se nám paní z Brna. „Nikdy bych nevěřila, že pětihvězdičkový hotel může vypadat takhle. To je klamání zákazníka.“
Nečekané vyvrcholení dovolené
Situace vyvrcholila pátý den pobytu. Do hotelu dorazila místní hygienická kontrola a část restaurace musela být uzavřena. Dozvěděli jsme se, že hotel čelí dlouhodobým problémům s hygienou a že cestovní kancelář o těchto potížích musela vědět.
V tu chvíli jsme si uvědomili, že luxus za osm tisíc prostě neexistuje. Cena byla lákavá, ale kvalita odpovídala spíš levnému penzionu na kraji města než pětihvězdičkovému resortu.
Když jsme se konečně vrátili domů, byli jsme odhodlaní jednu věc: už nikdy nenaletíme na podobně výhodné nabídky. To, co se tvářilo jako dovolená snů, se proměnilo v týden plný zklamání, nervů a nepříjemných překvapení.
Byla to pro nás tvrdá lekce. Naučili jsme se, že pokud něco zní příliš dobře na to, aby to byla pravda, pak to pravda většinou opravdu není. A že luxusní zájezd za osm tisíc může mít k luxusu zatraceně daleko.
příběh čtenářky Markéty