Americký krasobruslař Ilja Malinin má ruské kořeny. Na ledě posouvá hranice světového sportu raketovou rychlostí
Ruské kořeny, americká vlajka. Ilja Malinin patří k lídrům moderního krasobruslení.
Zdroj: Shutterstock
Ticho, napětí a jeden skok, který bere dech. Ilja Malinin přijede k mantinelu, odrazí se a ve zlomku vteřiny udělá něco, co publikum zvedne ze sedadel. A přitom ví, že na chyby tu není místo.
Hala najednou utichne, jako by někdo vypnul zvuk. Na ledě zůstává jen mladý Američan, který se odrazí dopředu, zvládne čtyři a půl rotace ve vzduchu a jistě dopadne na pravou nohu. Pro něj to není trik pro legraci, ale běžná součást soutěžní jízdy. V milánském Forum di Assago nepůsobí nic náhodně, jeho jízda má přesnou linku, nájezdy mají rytmus a celý výkon budí dojem téměř dokonalého krasobruslení.
Po krátkém programu se Malinin usadil v čele olympijské soutěže a pokud zvládne volnou jízdu alespoň průměrně, bude podle očekávání mířit ke zlatu. Je mu teprve jednadvacet, ale mezi odborníky se už mluví o tom, že posunul technické hranice sportu dál než kdokoli před ním.
Muž, který přepisuje historii krasobruslení
Jako jediný muž v historii totiž na velké soutěži skočil čtyřitý axel, skok, který se roky bral spíš jako teoretická možnost než něco, co skutečně uvidíte na ledě. Tenhle prvek zvládl poprvé už v sedmnácti a od té doby ho zařazuje tak samozřejmě, až působí téměř všedně.
V Miláně patří Malinin k nejsledovanějším sportovcům her. Zároveň je ukázkou toho, jak může vypadat spojení dvou kultur a dvou bruslařských škol v jednom člověku. Narodil se 2. prosince 2004 ve Fairfaxu ve Virginii a vyrůstal na předměstí Washingtonu, kde se jezdí do centra za prací a domů se vracíte do tichých ulic.
Doma to ale vždycky žilo rusky. Rodiče Tatiana Malininová a Roman Skorniakov přišli z někdejšího Sovětského svazu, ona z Novosibirsku, on ze Sverdlovsku, dnešního Jekatěrinburgu. Oba byli špičkovými krasobruslaři a po rozpadu SSSR reprezentovali Uzbekistán na olympijských hrách.
Roman startoval dvakrát, v letech 1998 a 2002, Tatiana jednou. Do Spojených států se přesunuli koncem devadesátých let, aby začali novou kapitolu jako trenéři. Přesto svého syna do stejného kolotoče nehnali, dobře totiž věděli, kolik odříkání, cestování a tlaku je s vrcholovým bruslením spojené.
Sportovně nadaný chlapec měl vytyčené cíle
Malý Ilja tak zkoušel ledacos jiného. Chodil na gymnastiku, hrál fotbal, tenis i basketbal, jezdil na skateboardu a koketoval s parkurem. Na led se postavil až kolem šestého roku života, a to podle rodiny z vlastní vůle. Rodiče k tomu přistupovali opatrně, protože tušili, že jestli u bruslí zůstane, čeká ho dlouhá a náročná cesta.
Ruština zůstala jazykem domova. Ilja ji ovládá plynně v mluvené podobě, ale sám přiznává, že čtení a psaní mu jde lépe v angličtině, protože celý život tráví v USA. V Rusku nikdy dlouhodobě nežil, ruská kultura a zvyky však tvořily přirozenou součást jeho dětství.
Dědeček z maminčiny strany, Valerij Malinin, byl také krasobruslař a dodnes trénuje v Novosibirsku. Právě odtud se podle rodiny odvíjí důraz na čistý odraz, precizní techniku a skoro až puntičkářský přístup k detailům. Tradiční ruská krasobruslařská škola dlouho stavěla na nekonečném opakování a tvrdé disciplíně.
Skok byl především mechanický úkol, který je potřeba vybrousit k dokonalosti, emoce šly stranou. Americký přístup je uvolněnější, víc pracuje s individualitou a s tím, jak se sportovec prodá fanouškům i médiím. Malinin mezi těmito světy vyrůstal. Doma se řešila technická stránka a čistota provedení, na stadionu se přidával výraz a prezentace.
Sám později řekl, že se cítí asi z třetiny jako Rus. Na mezinárodní scéně reprezentuje Spojené státy, prošel americkým systémem a studuje na George Mason University ve Virginii. Podle komentátorů i expertů je ale v jeho jízdě jasně cítit rukopis ruské školy, především v síle odrazu, kompaktních rotacích a celkové disciplíně v technice.
Rád hraje hry a žije obyčejný život
Mimo led působí jako úplně obyčejný kluk. Hraje Minecraft, skládá modely závodních aut z lega a rád tráví čas se svými dvěma kočkami, které dostal jako dar po zisku titulu mistra světa. Dokonce jim symbolicky věnoval zlato z týmové soutěže a celý moment sdílel na sociálních sítích.
Jeho matka se některým závodům raději vyhýbá, protože každý skok prožívá tak intenzivně, že by to sotva rozdýchala v hledišti. Otec bývá u soutěží častěji, ale i on se drží spíš v pozadí. Malinin otevřeně mluví o tom, že tlak cítí, zvlášť pod olympijskými kruhy. Přesto dokáže v rozhodující chvíli riskovat.
V jedné z jízd se rozhodl přidat prvek, který figuruje v krasobruslení jako citlivé téma už desítky let. Před zaplněnou arénou, kde seděl i tenisový šampion Novak Djoković, předvedl legální salto vzad, dopadl čistě na jednu nohu a vyvolal v hledišti bouřlivou reakci.
Salto vzad má ve světě krasobruslení dlouhou a bouřlivou historii. V roce 1976 se Američan Terry Kubicka stal prvním bruslařem, který tento manévr ukázal na olympijských hrách v Innsbrucku. Později přiznal, že atmosféra tehdy připomínala výbuch nadšení, diváci byli zaskočení i nadšení zároveň.
Krátce poté však Mezinárodní bruslařská unie prvek zakázala, hlavně kvůli riziku zranění hlavy a krku. Teprve v posledních letech se začalo mluvit o tom, že by se mohlo vrátit i do oficiálních programů.