Místo, kde žil sériový vrah Ivan Roubal, nahání strach i dnes. Dějí se tu zvláštní věci, nejhorší je to v noci, říká místní
Místní se bojí projít kolem. Bývalé sídlo vraha Roubala prý ožívá po půlnoci, svědci popisují mrazení v zádech.
Zdroj: Profimedia
Statek na Šumavě, který měl být rájem, se stal symbolem zla. Ivan Roubal, muž s tváří klidného hospodáře, zanechal po sobě stopu smrti a děsu, která ani po desetiletích nevybledla.
Když se na začátku devadesátých let na opuštěné usedlosti zvané Pohádka u Čachrova usadil nový nájemce, nikdo netušil, že právě sem dorazil člověk, který se zapíše do dějin české kriminalistiky. Ivan Roubal působil jako nenápadný muž se zájmem o chov zvířat, ale jeho minulost i povaha skrývaly temnotu, kterou dokázal pečlivě maskovat.
Pocházel z běžné rodiny, v roce 1970 odmaturoval na zemědělské škole a později pracoval na železnici i jako zootechnik. Byl považován za mimořádně inteligentního, avšak chladného a uzavřeného člověka. V osmdesátých letech se přidal k náboženskému hnutí Svědků Jehovových, které ho na čas pohltilo. Později se přiklonil ke katolické církvi, hledal duchovní jistotu, ale jeho víra se stala spíše maskou než cestou k vykoupení.
Měl rád extremismus a náboženství
Lidé, kteří ho znali, vzpomínali na jeho zálibu v mystice a okultních naukách. Právě tyto rysy podle psychologů doplnily obraz manipulativního člověka bez empatie, který dokázal přesně vypočítat, jak zneužít důvěru druhých.
V roce 1991 si pronajal statek Pohádka, původně chtěl chovat jeleny, ale bez povolení se musel spokojit s prasaty a drůbeží. Právě zde začala série záhadných zmizení. Roubal se seznámil s Františkem Heppnerem, podnikatelem, který plánoval výstavbu vodní pily. Krátce poté zmizel i s partnerkou Natašou.
Ivan Roubal tvrdil, že odjeli do zahraničí, přitom začal používat jejich automobil a prodávat osobní věci. Policie tehdy neměla dostatek důkazů, a tak případ zůstal otevřený. O samotném statku se brzy začalo mluvit jako o prokletém místě. Místní vyprávěli o zvláštních jevech a o tom, že se zde zastavují hodinky.
Staré pověsti dokonce tvrdily, že kdysi dávno statek stál na místě, které postihla kletba po smrti ženy obviněné z čarodějnictví. Zvědavci sem dodnes míří s nadějí, že zahlédnou stopy dávných i novějších tragédií. Roubalův zločinecký příběh se začal odhalovat až v roce 1993. Policisté našli v septiku tělo taxikáře Vladimíra Strnada.
Na statku se dodnes dějí divné věci
Byl to muž, kterého Roubal naposledy vezl k jeho domovu. Mrtvola byla v takovém stavu, že nebylo možné přesně určit příčinu smrti. Krátce poté vyšetřovatelé narazili na další oběť, když při vypouštění rybníka u Veselí nad Lužnicí objevili tělo důchodce Josefa Suchánka. I v tomto případě se stopa spojila s Roubalem, protože prodával věci, které patřily zavražděnému muži.
Poslední a zároveň nejbrutálnější čin spáchal v pražské autopůjčovně ZAPAP v březnu 1994. Svázal tři muže zvláštním způsobem, smyčkou kolem krku, která se utahovala vahou jejich vlastních nohou. Dva z nich, majitel a zaměstnanec, zemřeli udušením. Třetímu se podařilo uniknout a zavolat policii, čímž se rozběhl konec Roubalovy svobody.
Vyšetřování odhalilo promyšlený vzorec chování. Roubal vraždil především kvůli penězům a majetku, nikdy však žádný čin nepřiznal. Policie mu prokázala pět vražd, i když vyšetřovatelé byli přesvědčeni, že obětí bylo více. Popsali ho jako mimořádně schopného manipulátora, který si své kroky promýšlel do detailu.
Po zatčení začal Roubal zaplavovat úřady množstvím stížností. Během výkonu trestu, který si odpykával hlavně ve Valdicích, si vybudoval pověst vězně, který tráví čas psaním dopisů a žalob. Nakonec dostal nejvyšší možný trest, doživotní odnětí svobody. Jeho život skončil v roce 2015 ve věznici v Karviné, kde zemřel ve věku čtyřiašedesáti let.