Krásná dcera Jana Kanyzy okouzlila Ameriku. Žije s mariňákem a fanoušci nevěří, jak je svému otci podobná
Z hercovy dcery je americká krasavice. Jana Kanyzu by dnes poznal málokdo.
Zdroj: Nextfoto.cz
Jeho jméno zná každý, ale do jeho soukromí nahlédne málokdo. Za plátny, barvami a poklidným úsměvem se skrývá muž, který si život zařídil po svém, daleko od pozlátka a ruchu filmového světa.
Jan Kanyza patřil k nejvýraznějším tvářím českého herectví, přesto už před lety zcela změnil směr. Opustil natáčecí plac a naplno se věnuje malířství, které ho naplňuje klidem i tvůrčí svobodou. Jeho obrazy putují po světových galeriích, a přestože by mohl zůstat v centru dění, mnohem raději tráví čas v ateliéru nebo v úzkém kruhu své rodiny. Právě ta je pro něj největší oporou.
Manželka Žofie po jeho boku stojí téměř půl století, a jejich vztah začal příběhem, který by vydal na film. Seznámili se na večírku, kde většinu hostů tvořili muži s jinou orientací. Žofie tehdy předpokládala, že i Kanyza je jedním z nich, a chystala se odejít. Nakonec zůstala, protože ji přesvědčil, že by se jinak cítil sám.
První rande, které nikdo neplánoval
Ráno spolu vyrazili na první rande, na které dorazil ve dřevácích. Právě tehdy prý Žofie pochopila, že stojí před mužem s osobitým šarmem. Vzali se v roce 1977 a o pár let později se jim narodila dcera Barbora. Barbora se rozhodla pro život ve Spojených státech.
Po náročných začátcích se prosadila v oblasti módy a umění, které má zjevně v genech. V Americe také našla svého životního partnera, příslušníka námořní pěchoty. Společně vychovávají dva syny a dceru, a z herce se stal hrdý dědeček, který si rodinu na druhém konci světa nenechá ujít.
Každý rok tráví několik měsíců v Severní Karolíně, kde dcera s rodinou žije. S manželkou tam přilétají pravidelně, aby si užili společný čas s vnuky Jackem, Jamesem a vnučkou Sofií-Rose. Chvíle s dětmi prožívá s nečekanou energií. Vypráví, že nejprve s chlapci dovádí na zahradě a poté usedají v ateliéru, kde spolu malují.
Podle jeho slov vnuk projevuje výjimečný talent a barvy vnímá naprosto přirozeně. Společně dokonce vytvořili několik obrazů, na které je Kanyza pyšný. Dcera děti učí češtinu, takže se s nimi domluví bez potíží. S úsměvem dodává, že i když zatím občas zaměňují slova, jsou důslední a jazyk si rychle osvojují.
Do Ameriky by se nikdy nestěhoval
Přestože ho k Americe vážou silné rodinné vazby, o stěhování nikdy neuvažoval. Severní Karolína je podle něj krásná, ale život tam má svá omezení. Vadí mu, že ve městě, kde dcera žije, není snadné sehnat běžné věci. Zatímco v Praze má kavárnu nebo trafiku za rohem, tam musí pro cigarety jezdit desítky minut autem. Nelíbí se mu ani místní káva.
Tvrdí, že většina kaváren je součástí řetězců, jejichž nápoje považuje spíš za tmavou vodu než za kávu. Až v New Yorku prý konečně našel italskou kavárnu, kde mu káva připomněla domov. Letos oslavil sedmdesáté sedmé narozeniny, ale o velkých oslavách nechce slyšet.
Říká, že nevidí důvod k okázalosti, protože věk bere s nadhledem. S úsměvem konstatuje, že člověk stárne, ztrácí sílu i obratnost, a není důvod to oslavovat. Pokud se přece jen sejde rodina, bývá to v klidné atmosféře, bez pozornosti veřejnosti.
Jakmile oslavy skončí, vrací se zpět k malování. Právě tam, mezi barvami a plátny, se cítí nejvíce doma. Divadlo i kamera pro něj už zůstaly uzavřenou kapitolou, zatímco malířský svět mu dává svobodu, kterou kdysi hledal.