Jaroslava Obermaierová mluví o nedostatku peněz. V Ulici si přitom vydělala miliony
Jaroslava Obermaierová otevřeně řeší peníze. Díky Ulici si však přišla na miliony.
Zdroj: Nextfoto.cz
Jaroslava Obermaierová opakovaně mluví o tom, že samotný důchod na pohodlný život nestačí. Zároveň ale platí, že díky dlouholeté roli v seriálu Ulice patří k herečkám, které měly stabilní televizní práci po řadu let. Co z toho opravdu vyplývá a proč podobné debaty nejsou tak jednoduché, jak se může zdát.
Jaroslava Obermaierová patří k herečkám, které jsou s jednou televizní rolí spojené tak silně, že si je bez ní velká část publika už ani neumí představit. V případě seriálu Ulice to platí dvojnásob. Postava Vilmy Nyklové je na obrazovce od úplného začátku a spolu s ní i herečka, která se v posledních letech opakovaně vyjadřuje také k penězům, důchodu a tomu, jak drahé je dnes vyžít.
Právě to znovu otevřelo otázku, jak se vlastně dá nahlížet na finance člověka, který má za sebou desítky let práce a zároveň jednu mimořádně dlouhou seriálovou štaci. Samotná herečka uvedla, že dnes pobírá necelých 16 tisíc korun důchodu. Zároveň mluvila o tom, že bez dalších příjmů by se zejména v Praze žilo velmi těžko. To je zkušenost, která není pro mnoho seniorů ničím překvapivým.
Dlouhá role ještě sama o sobě neříká celý příběh
Na jisté věci se ale dá podívat poměrně střízlivě. Ulice běží od září 2005 a Jaroslava Obermaierová je jednou z hereček, které jsou s tímto seriálem spojené od samého začátku. Televize Nova ji dodnes uvádí jako jednu z tváří, které v seriálu působí od roku 2005. To je v českých poměrech výjimečně dlouhé a stabilní angažmá, jaké se hercům nepoštěstí často.
Právě odtud se pak odvíjejí odhady, kolik mohla herečka za roky v seriálu vydělat. Ve veřejném prostoru se opakovaně objevila částka 9 tisíc korun za natáčecí den. Tato suma ale nevychází z oficiálně potvrzeného ceníku televize, nýbrž z dřívějších mediálních informací ze zákulisí. Brát ji jako definitivní a přesnou účetní pravdu by tedy bylo přehnané.
Přesto ukazuje základní pointu. Pokud někdo pracuje na takto sledovaném a dlouhověkém projektu řadu let, nejde o drobný přivýdělek, ale o významný profesní pilíř. Debata se často zjednoduší do věty, že herečka si díky seriálu musela přijít na miliony. Jenže právě slovo musela je v podobných případech ošidné. Hrubý odhad příjmů ještě nic neříká o tom, jak vysoké byly průběžné životní náklady, jak dlouho člověk podporoval rodinu, kolik utratil za běžný provoz, bydlení nebo zdravotní výdaje a jak dobře uměl s penězi nakládat.
U herců navíc nejde o klasickou kancelářskou dráhu s předvídatelným růstem a jistotou do dalších let. Pro čtenáře mimo svět showbyznysu je možná nejdůležitější právě tohle. Vysoký součet za mnoho let práce není totéž co okamžité bohatství. Když se řekne několik milionů za dlouhé období, zní to na první dobrou ohromně. Ve skutečnosti ale mluvíme o příjmech rozložených do let, ne o jedné částce, která člověku přistane na účtu naráz a zůstane tam nedotčená.
Důchod, Praha a přesun na venkov
Jaroslava Obermaierová v rozhovoru popsala i to, proč už se na život v hlavním městě nedívá stejně jako dřív. Uvedla, že právě kvůli vysokým nákladům vyměnila Prahu za chalupu na Benešovsku, kde žije se synem. Podobnou zkušenost dnes sdílí i řada lidí mimo svět známých tváří. Ve velkých městech rostou náklady na bydlení, energie, služby i běžný provoz domácnosti a samotná penze často přestává stačit.
To je ostatně rovina, která na celém tématu působí nejvíc srozumitelně i pro běžného čtenáře. Nejde jen o jednu herečku a její účet. Jde o širší pocit nejistoty, který v Česku zažívá spousta seniorů. U známé osobnosti se to jen dostane víc na oči, protože kolem ní zároveň existuje představa, že televizní popularita automaticky znamená bezstarostné stáří. Realita bývá mnohem méně efektní.
Jedna věc je ale zřejmá. Role Vilmy Nyklové byla a je pro Jaroslavu Obermaierovou mimořádně důležitá. Ulice má za sebou přes pět tisíc dílů a patří k nejstabilnějším projektům české televize posledních dvou dekád. Pro herce to znamená nejen popularitu, ale hlavně pravidelnou práci v prostředí, kde je kontinuita spíš vzácná. A právě to je možná důležitější než samotné titulky o milionech.
Když má někdo možnost být součástí tak dlouhého seriálu od jeho začátku, získává tím něco, co je v herecké profesi mimořádně cenné. stabilitu. Ne absolutní jistotu navždy, ale stabilitu, která se v uměleckých profesích počítá. A právě proto dává smysl mluvit o Ulici jako o projektu, který herečce přinesl výrazný a dlouhodobý příjem, i když přesnou celkovou sumu zvenčí nikdo spolehlivě nespočítá.