Mikuláš (31): Chtěl jsem naši dovolenou proměnit v zásnuby. Přítelkyně z ní udělala kulisu pro svůj dokonalý profil
Z dovolené jsem chtěl udělat zásnuby. Přítelkyně z ní mezitím udělala kulisu pro svůj vysněný profil.
Zdroj: Shutterstock
Mikuláš se těšil, že na společné cestě udělá jeden z nejdůležitějších kroků svého života. Místo romantiky ale zjistil, že v partnerčině světě mají větší cenu záběry než skutečné chvíle.
S Týnou jsme byli spolu dva roky a já měl pocit, že jsme ve fázi, kdy už není o čem pochybovat. Byla krásná, energická, uměla každé místo proměnit ve slavnostní chvíli. To, že je hodně aktivní na sociálních sítích, jsem bral jako součást její práce. Měla spolupráce, fotila kosmetiku, oblečení, kavárny. Občas mi to lezlo na nervy, ale říkal jsem si, že je to jen dnešní doba.
Na jarní dovolenou do Itálie jsem vezl v batohu prstýnek. Byl jsem nervózní, ale těšil jsem se. Představoval jsem si normální moment pro nás dva. Žádné publikum, žádné pózy, jen něco, co si budeme pamatovat my.
Každá chvíle musela nejdřív vypadat dobře
Už první den mě zarazilo, jak moc všechno podřizovala obsahu. Snídaně se nesměla sníst, dokud ji nevyfotila. Procházku po městě jsme několikrát opakovali, protože světlo nebylo dost dobré. Když jsem jí chtěl něco vyprávět, často mě přerušila, že mám chvíli počkat, protože točí.
Snažil jsem se nebýt protivný. Jenže postupně jsem přestal být partner a stal se ze mě někdo, kdo drží kabelku, hlídá telefon a dělá dvacet stejných fotek, než je jedna použitelná. Přestal jsem si připadat jako člověk, se kterým tam chce být. Byl jsem spíš součást dekorace.
To, co mělo být naše, prodala cizím lidem
Definitivně mě to udeřilo třetí večer. Seděli jsme v restauraci u moře a já si všiml, že si Týna s někým píše dost soustředěně. Nakonec sama řekla, že potvrdila další spolupráci. V tom nebyl problém. Problém byl v tom, co následovalo.
Úplně klidně mi sdělila, že by se jí hodilo, kdybychom další den natočili něco jako romantickou scénu páru při západu slunce. Prý to bude pro značku šperků a lidé mají rádi opravdové emoce. Ještě dodala, že kdybych ji třeba objal zezadu a něco jí pošeptal, bude to působit skvěle.
V tu chvíli jsem v kapse cítil krabičku s prstýnkem a udělalo se mi úzko. Uvědomil jsem si, že ona už dávno neodděluje náš život od toho, co ukazuje ven. Dokonce ani chvíli, která pro mě měla být intimní a důležitá, by neprožila bez toho, aby v ní viděla potenciální dosah.
Prstýnek zůstal v kapse
Další den jsem žádost o ruku neudělal. Místo toho jsem jí večer řekl, že mám pocit, že spolu nežijeme vztah, ale projekt. Urazila se a začala tvrdit, že nepodporuji to, co ji živí. Jenže já jsem nikdy nebojoval proti její práci. Bojoval jsem proti tomu, že jsem v ní přestal mít místo jako skutečný člověk.
Domů jsme se vrátili v tichu a za pár dní jsme se rozešli. Prstýnek jsem pak dlouho nechával v šuplíku, protože jsem se na něj nedokázal podívat bez hořkosti. Dnes už vím, že mě nezachránilo to, že jsem se nezasnoubil. Zachránilo mě to, že jsem to neudělal ve chvíli, kdy bych byl jen další rekvizitou v cizím příběhu.
autorský text, příběh čtenáře