Tisíce oken, žádné soukromí. Tento bytový komplex budí hrůzu i obdiv, lidé se sem stěhují dobrovolně
Betonová džungle bez světla a duše. Přesto je o tyto byty boj, zájemci stojí fronty
Zdroj: Shutterstock
Z výšky připomíná kamenné moře, zblízka labyrint bez konce. Monumentální sídliště na okraji Petrohradu dělí veřejnost: pro jedny je symbolem urbanistické hrůzy, pro druhé domovem, který si mohou dovolit.
Na předměstí Petrohradu, v oblasti Kudrovo, vyrostl projekt nazvaný Novy Okkervil. Místo, které mělo původně řešit bytovou krizi z počátku tisíciletí, se postupně proměnilo ve fenomén, o němž se mluví po celém světě. Obrovský komplex, jehož vznik byl reakcí vlády na nedostatek dostupných bytů, si vysloužil přezdívky jako město ve městě či král lidských mravenišť.
Média ho dodnes připomínají jako extrémní ukázku ruského pojetí masového bydlení. Projekt se rozkládá na rozloze, kde by se vešlo několik menších čtvrtí. Tvoří ho více než tři a půl tisíce bytů, pětatřicet vchodů a pětadvacet pater. Podle dostupných údajů zde v roce 2021 žilo kolem dvaceti tisíc lidí, i když aktuální odhady hovoří o jedenácti až osmnácti tisících obyvatel.
Za bydlení zde lidé platí statisíce
Na internetu si komplex našel své místo i v diskuzích na platformě Reddit, konkrétně ve vlákně UrbanHell, které sdružuje příklady nejméně přívětivých městských prostředí. Zatímco byty přibývaly, infrastruktura zůstávala pozadu.
Silnice, parkovací místa i dopravní spojení s Petrohradem se budovaly pomalu a s viditelným zpožděním. Místní lidé si tak na začátku zvykali na život v izolaci od městského centra.
Odborníci připouštějí, že šlo o ukázku plánování, kde se nejprve stavělo a teprve poté přemýšlelo, jak lidé budou fungovat v každodenním provozu. Přesto má Novy Okkervil i své příznivce.
Na ruském portálu Pikabu se objevil příběh muže, který se do jedné z budov přestěhoval krátce po dokončení. Vyprávěl, že si byt původně pronajal, ale nakonec se rozhodl pro koupi. V době, kdy do něj investoval přibližně tři a půl milionu rublů, ho zaujal jednoduchostí a dostupností.
Dnes má jeho hodnota podle něj téměř dvojnásobek, což dokládá, že i mezi šedými bloky se skrývá ekonomická příležitost. Obrovské sídliště láká nejen obyvatele, ale i tvůrce obsahu, kteří hledají kontrasty moderního života. Ruský youtuber Roman Abalin natočil reportáž, v níž mapuje jednu z největších budov celého komplexu.
Město, kde každý vidí každého
Podle jeho slov zde žije deset až jedenáct tisíc lidí, což odpovídá populaci menšího města. Při procházení mezi nekonečnými vchody potkal několik místních, kteří mu vysvětlili, že část domů je orientována tak nešťastně, že na jejich okna celý den nedopadá sluneční světlo.
V komentářích pod videem se rozvinula vášnivá debata. Mnozí se shodli, že projekt může být varováním před anonymní architekturou bez duše. Objevil se však i hlas, který tvrdil opak. Jeden z bývalých obyvatel napsal, že zde strávil téměř rok a zkušenost nebyla vůbec tak temná, jak se na první pohled zdá.
Popsal, že v domě funguje veškerá potřebná infrastruktura a vše, co člověk potřebuje, má doslova na dosah. Cítil se prý bezpečně a většinu sousedů tvořily mladé rodiny a studenti, kteří chtějí klidný život, nikoli problémy.
Podle jeho zkušenosti se obraz sídliště liší od skutečnosti. Zvenku působí jako betonové bludiště, uvnitř však může nabídnout jistotu levného bydlení, které je pro mnohé v současném Rusku stále vzácností. A i když se o něm mluví jako o městském experimentu, obyvatelé tvrdí, že s trochou tolerance se dá v jeho betonových zdech žít docela obyčejný život.