Na pohovor šla bez přípravy a chtěla to vzdát. Po dvou větách jí personalista nabídl trojnásobný plat
Na pohovor šla bez přípravy a chtěla to vzdát. Po dvou větách jí personalista nabídl trojnásobný plat.
Zdroj: Shutterstock
Měla pocit, že dělá chybu, když do kanceláře vůbec vstoupila. Bez životopisu, bez nervózního úsměvu a bez jakékoli přípravy. Přesto se z nevinného setkání stala životní šance, která jí změnila budoucnost.
Když Jana vyšla z tramvaje, byla rozhodnutá, že na pohovor vlastně ani nepůjde. Celou noc nespala, doma nechala nevyžehlenou košili i boty, které si chtěla vzít. Připadala si jako někdo, kdo nemá v cizí moderní kanceláři co dělat. O práci sice stála, ale věřila, že bez přípravy se stejně nemůže prosadit.
Nakonec ji k tomu, aby přece jen vystoupila z výtahu a zaklepala na dveře, donutil spíš pocit studu. V duchu si říkala, že aspoň zkusí pár minut vydržet, omluví se a odejde. Netušila ale, že právě tyto vteřiny jí změní celý život.
Nervozita byla silnější než odhodlání
Na recepci ji přivítala asistentka a odvedla do malé zasedací místnosti. Jana se posadila, srdce jí bušilo a v hlavě měla úplně prázdno. Když do místnosti vstoupil personalista v obleku, byla rozhodnutá říct rovnou, že to vzdává. Jenže on se posadil naproti ní, přátelsky se usmál a zeptal se, proč má pocit, že by se jí tu nelíbilo.
„Já vlastně ani nevím, proč tu jsem. Nepřipravila jsem se, neumím říct své silné stránky. A upřímně, chtěla jsem to otočit už dole u dveří,“ vyhrkla, sotva otevřela pusu. Personalista se na ni chvíli díval, a pak položil tu otázku, kterou Jana nečekala: „A přesto jste přišla. Víte, že to je přesně ta vlastnost, kterou hledáme?“ Jana zůstala sedět beze slov. Netušila, jak na to reagovat.
A on pokračoval: „Ne každý má odvahu jít do situace, na kterou není připravený. My nehledáme dokonalý životopis. Hledáme lidi, kteří si poradí i ve chvíli, kdy to nevypadá ideálně.“ V ten moment se atmosféra úplně změnila. Jana cítila, že o sobě nemusí nic nalhávat. Mohla být prostě upřímná. A tak řekla druhou větu, která nakonec rozhodla o všem: „Jestli vám mám být užitečná, potřebuji, abyste mi dali šanci ukázat, co ve mně je.“
Trojnásobná nabídka, kterou nečekala
Ještě než pohovor skončil, personalista jí sdělil, že si ji chce firma okamžitě nechat. „Můžete nastoupit hned příští týden. A protože věřím, že váš přístup je to, co potřebujeme, nabízím vám trojnásobek částky, kterou jste měla v předchozím zaměstnání,“ řekl klidným hlasem, jako by oznamoval samozřejmost. Jana seděla na židli a nevěřila vlastním uším.
Nevěděla, jestli se má smát, nebo rozplakat. Z nejisté ženy, která ještě před půl hodinou chtěla utéct, se rázem stala někdo, komu někdo věří. Doma pak dlouho přemýšlela, co se vlastně stalo. Vždycky si myslela, že musí mít perfektní životopis, připravené odpovědi a nacvičený úsměv.
Tentokrát ale stačilo pár vět, které pramenily z upřímnosti a obyčejného strachu. Personalista v nich však uviděl něco jiného – odvahu a opravdovost. A to jsou přesně vlastnosti, které dnes firmy oceňují víc než naučené fráze. Když o měsíc později seděla v nové kanceláři, připadalo jí to pořád jako sen. Najednou měla kolegy, kteří si jí vážili, práci, která jí dávala smysl, a hlavně jistotu, že dokáže víc, než si o sobě kdy myslela.
Co všechno dokáže odvaha a bojovnost
S manželem si mohli dovolit lepší bydlení, splatili staré dluhy a poprvé po letech odjeli na dovolenou k moři. Jana se smála, když si uvědomila, že to všechno začalo v okamžiku, kdy se chtěla vzdát.
Jana dnes říká, že kdyby tehdy u dveří otočila, přišla by o šanci, která se objevuje jednou za život. „Kdybych tehdy ustoupila strachu, pořád bych seděla v kanceláři, kde mě nikdo nebral vážně. Ale někdy prostě stačí vydržet o pět minut déle,“ svěřila se známým.
autorský text, příběh čtenářky