Za socialismu tu byla tlačenice. Dnes jsou lázně prázdné a Češi zmizeli. Zájem o ně mají už jen Poláci
Kdysi nejluxusnější lázně ČSSR, dnes smutný pohled. Češi je opustili, Poláci je však stále berou útokem.
Zdroj: Shutterstock
Za hranicí se skrývá místo, které bývalo pro Čechoslováky samozřejmou volbou. Dnes ho míjí, jako by jeho slavná minulost nikdy neexistovala. Stačilo pár desetiletí a někdejší lázeňský magnet upadl do zapomnění.
Kdysi patřila Ustroň k nejživějším lázeňským městům široko daleko. Leží ve Slezských Beskydech, jen kousek od česko polské hranice, a byla místem, kam se jezdili léčit lidé z celého Československa. Přijížděli horníci s nemocnými plícemi, pacienti po úrazech i ti, kteří se zotavovali po srdečních potížích.
Ustroň však nebyla jen volba, byla to hlavně lidská jistota. Všichni věděli, že tady dostanou péči postavenou na místních přírodních zdrojích a léty prověřeném lázeňském provozu. Její zlatá éra začala už v šedesátých letech a s plnou silou se rozjela o dekádu později.
Nejoblíbenější lázně minulého režimu
Roku 1967 získalo město oficiální status lázní a tehdy se vše změnilo. Následovala léta intenzivní výstavby a rozvoje, které proměnily Ustroň v modernistickou raritu. Architekti Henryk Buszka, Aleksander Franta a Tadeusz Szewczyk navrhli rozsáhlý komplex sedmnácti budov, propojovaných jednotným stylem a charakteristickým pyramidovým tvarem.
V době, kdy ve východním bloku vznikaly spíše účelové instituce, působily tyto stavby nečekaně svěže a originálně. Nejvýrazněji se tato proměna otiskla do čtvrti Zawodzie. Právě tam vyrostla většina sanatorií a léčeben, které se staly výkladní skříní poválečné architektury v Polsku.
Nešlo jen o lékařské zázemí, ale o ucelený urbanistický projekt, který budil pozornost odborníků i laiků. Podoba čtvrti vyčnívala mezi tehdejšími modernistickými komplexy po celém světě a město se díky ní stalo cílem nejen pacientů, ale i turistů.
Ustroň navíc nabízela něco, co mnoho jiných lázní postrádalo. Místní bahno a solanka byly proslulé svou účinností a díky vlastním ložiskům surovin mohlo město poskytovat procedury na vysoké úrovni.
Léčba tu byla dostupná pro všechny
Pacienti oceňovali, že terapie nejsou jen formální součástí programu, ale skutečně pomáhají. Spojení moderních budov, přírodních zdrojů a kvalitního lékařského dohledu vytvořilo atmosféru, kterou si návštěvníci nesli domů ještě dlouho po odjezdu.
Kdo tehdy přijel za léčbou, často využil i okolní krajinu. Beskydy nabízí dost stezek a turistických cest, aby zde člověk strávil celé dny v přírodě. Blízkost Velké Čantoryje lákala k výletům, které doplňovaly lázeňský režim a přinášely pocit volnosti, i když byl člověk stále pod dohledem lékařů.
Na přelomu devadesátých let se však atmosféra změnila. S koncem socialismu se otevřely hranice a možnosti cestovat jinam. Ustroň, jakkoli stále krásná a funkční, najednou přestala být v hledáčku Čechů a Slováků. Zájem přesunuli na jiné destinace a město, které jim dříve bylo tak blízké, se postupně vytratilo z povědomí.
Dnes tu převažují polští návštěvníci, zatímco někdejší sousedé sem jezdí jen výjimečně. A přitom se nezměnilo nic podstatného. Lázně dál fungují, okolní krajina má pořád stejné kouzlo a modernistické budovy jsou zachované jako jedinečná připomínka doby, kdy se tu psala historie lázeňství v celé oblasti.