Co dělat se samolepkami na ovoci. Jasný návod ukazuje, jak se jich zbavit způsobem, který je nejbezepčnější
Co dělat se samolepkami na ovoci. Jasný návod ukazuje, jak se jich zbavit způsobem, který dává smysl.
Zdroj: Shutterstock
Jsou nenápadné, přesto kolem nich panuje překvapivě hodně nejistoty. Malé nálepky na ovoci a zelenině často končí tam, kam nemají, a málokdo si je doma skutečně hlídá. Přitom právě ony rozhodují o tom, zda bioodpad zůstane bioodpadem.
Malé barevné štítky na jablkách, banánech, okurkách nebo avokádech dnes bereme jako samozřejmou součást nákupu. Slouží k rychlé orientaci v regálech, nesou informaci o původu, odrůdě nebo bio certifikaci a v mnoha případech nahrazují celé plastové obaly.
Jakmile se ale ovoce či zelenina doma spotřebuje, nálepka se rázem mění v problém. Často pevně drží na slupce a končí spolu s ní v bioodpadu nebo na kompostu, aniž by si toho někdo všiml. Právě v tu chvíli se dostává do rozporu s tím, k čemu je bioodpad určen.
Jsou vyráběny ze speciálního materiálu
Samolepky jsou totiž vyráběny tak, aby odolaly vlhkosti, chladu i manipulaci během přepravy a prodeje. Lepidla bývají založena na syntetických polymerech a samotné etikety jsou většinou tvořeny tenkými plastovými fóliemi. To znamená, že se v přírodě nerozkládají a v kompostu nemají co dělat.
Odpověď od odpadových společností je v tomto směru jednoznačná. Samolepky nepatří do bioodpadu ani do domácího, ani do průmyslového kompostu. Důvodů je hned několik.
Materiál se nerozpadá, ale postupně se rozpadá na drobné plastové částice. Ty pak zatěžují třídicí linky a kompostárny, kde musí být z hotového materiálu složitě odstraňovány. Přesto se část z nich dostane až do finálního kompostu, kde zhoršují jeho kvalitu.
Mnichovský úřad pro nakládání s odpady v této souvislosti upozornil, že nebiologicky rozložitelné samolepky jsou natolik malé, že mohou projít i sítováním a zůstat v hotovém kompostu jako cizorodá příměs.
Některé úřady na to mají vlastní pravidla
Podobně se vyjádřil také kolínský úřad pro nakládání s odpady, který sice připomněl, že zákon přímo nenařizuje povinnost samolepky před vyhozením slupek odstranit, zároveň však doporučil jejich sundávání jako jednoduchý krok ke zlepšení kvality bioodpadu a snížení zátěže recyklačních zařízení.
Ještě citelnější problém představují tyto nálepky v domácích kompostech. Na rozdíl od průmyslových provozů zde chybí jakékoli třídicí technologie. Pokud se samolepka dostane do kompostu na zahradě, zůstane tam. Nakonec se objeví v záhonu nebo ve skleníku, kde rozhodně nikdo plastové zbytky hledat nechce.
Občas se objevují informace o kompostovatelných variantách samolepek, vyráběných z celulózy nebo bioplastů. Někteří prodejci je skutečně testují nebo již používají.
Pro běžného spotřebitele však podle mnichovského úřadu pro nakládání s odpady neexistuje žádný spolehlivý způsob, jak tyto etikety od běžných plastových odlišit pouhým pohledem. Proto platí jednoduché a univerzální pravidlo. Každou samolepku je lepší sundat a vyhodit do směsného odpadu.
Navzdory nepohodlí, které tyto drobné štítky způsobují, mají v současném systému své místo. Bez nich by velká část ovoce a zeleniny musela být balena do plastových obalů jen kvůli povinnému značení.