Velký obrat v Evropě: Povinnost v manželství končí, nový krok může změnit vztahy i zákony
Konec tiché povinnosti? Odvážné rozhodnutí jedné země může ovlivnit miliony párů.
Zdroj: Shutterstock
Francie udělala krok, který může změnit pohled na manželství v celé Evropě. Nový zákon přepisuje dosavadní představy o tom, co si mohou partneři v intimním životě nárokovat. V sázce není jen právní text, ale především hranice osobní svobody a bezpečí.
Francouzský parlament se shodl na tom, že manželství nesmí být prostor, kde automaticky platí doživotní souhlas se sexem. Národní shromáždění proto jednomyslně přijalo návrh zákona, který vymazává z právní i společenské reality takzvanou „manželskou povinnost“ a jasně říká, že každý sexuální akt musí být založen na souhlasu, i mezi manželi.
Podle informací z francouzských médií návrh podpořilo více než 120 poslanců napříč politickým spektrem, s výjimkou krajní pravice, jejíž podporu autoři normy ani nevyhledávali. Změna přichází jako reakce na alarmující skutečnost, že značná část znásilnění se odehrává právě v manželských nebo partnerských vztazích.
Sexuální život nesmí být povinností
Agentura AFP připomněla, že přibližně polovina všech znásilnění dospělých obětí se děje mezi lidmi, kteří spolu žijí. Zákon proto nemá jen technicky upravit text občanského zákoníku, ale také zvýšit povědomí o tom, že násilí v ložnici je stejně závažné jako kdekoliv jinde. Paradoxní je, že samotná povinnost mít sex v manželství nikdy nebyla přímo zapsána v občanském zákoníku.
Ten hovoří o čtyřech základních povinnostech: věrnosti, vzájemné materiální podpoře, pomoci a společném soužití. Starší soudní rozhodnutí však pojem společného soužití vykládala jako povinnost sdílet lože, což v praxi udržovalo představu, že manžel má na sex s partnerkou zvláštní právo.
Právě tuto šedou zónu má nový zákon odstranit a definitivně uzavřít. Poslankyně Marie Charlotte Garinová ze strany Zelených, která návrh předložila, vysvětlila, že pokud stát připouští existenci jakéhosi „práva“ na sex v manželství, podporuje tím model dominance manžela nad manželkou.
Podle ní není možné, aby manželství fungovalo jako bublina, v níž jednou daný souhlas platí navždy a bez ohledu na přání druhého člověka. Její slova mířila na hluboko zakořeněnou představu, že svatba automaticky znamená i závazek k pravidelnému sexuálnímu životu.
Manželky se nebudou muset strachovat
Debata se zintenzivnila po několika sporných kauzách. Jedním z nejznámějších je případ z roku 2019, kdy francouzský soud označil ženu za viníka rozvodu, protože odmítala se svým manželem spát. Rozhodnutí nakonec doputovalo až k Evropskému soudu pro lidská práva, který Francii pokáral a jasně uvedl, že žena, jež odmítá sex s manželem, nemůže být kvůli tomu považována za odpovědnou za rozpad manželství.
Tím de facto znemožnil opakování podobných verdiktů, nový zákon však toto stanovisko přetavuje přímo do znění občanského zákoníku. Téma manželského sexu se objevovalo i v souvislosti s extrémními případy sexuálního násilí.
Ve Francii otřásl veřejností příběh Gisèle Pelicotové, kterou její manžel Dominique dlouhé roky drogoval a předával jiným mužům ke znásilnění. Někteří obžalovaní se hájili tím, že předpokládali její souhlas, protože jim manžel tvrdil, že je vše v pořádku.
Diskuse kolem tohoto případu ještě silněji otevřela otázku, co vlastně znamená „souhlas“ v uzavřeném vztahu a jak snadno se dá zneužít. Nová francouzská úprava navazuje i na širší posun v evropské legislativě. Francie minulý rok přijala zákon, který definuje znásilnění jako jakýkoliv sexuální akt bez souhlasu, čímž se přidala k zemím jako Nizozemsko, Španělsko či Švédsko.