Snažíte se vychovat šťastné dítě. I drobné rodičovské chyby ale mohou ovlivnit jeho budoucnost
Každý rodič chce pro děti to nejlepší. Právě tyto chyby jim ale mohou zkomplikovat budoucnost.
Zdroj: Shutterstock
Výchova nemá jediný správný návod, přesto se odborníci shodují, že některé omyly se v rodinách opakují až překvapivě často. Právě ty pak mohou narušovat vztah mezi rodičem a dítětem, oslabovat důvěru i zdravé sebevědomí. Lékaři a psychoterapeuti upozorňují na 4 chyby, které bývají ve výchově nejčastější.
Každá rodina funguje jinak a každý rodič si postupně vytváří vlastní způsob, jak dítě vést. Názorů na výchovu existuje mnoho a nelze tvrdit, že by platil jeden univerzální postup pro všechny. Přesto se podle odborníků objevují 4 chyby, které rodiče dělají velmi často a které se mohou do dalšího vývoje dítěte výrazně promítnout.
Dítě jenom kritizujete a hledáte chyby
Jednou z nejběžnějších je situace, kdy rodiče rychle upozorní na každé selhání, ale dobrého chování si všímají jen minimálně. Dítě pak slýchá hlavně výtky, zatímco uznání za pokrok nebo snahu přichází jen zřídka. Takový přístup oslabuje motivaci a vytváří prostředí, v němž převažuje napětí nad povzbuzením.
Zvlášť nevhodný je podle psychoterapeutky Lori Whatley křik. Upozorňuje, že zvýšený hlas sdělení neposílí, jak si někteří rodiče myslí, ale naopak u dítěte vyvolává úzkost. Zároveň podle ní zhoršuje vztah mezi dítětem a rodičem.
Mnohem účinnější je všímat si i běžných pozitivních momentů a slovně ocenit to, co dítě zvládá dobře. Chvála by proto neměla přicházet jen při mimořádném úspěchu, ale i tehdy, když se dítě chová hezky, například při hře se sourozencem.
Zjednodušujete jejich dětské trápení
Další častý problém vzniká tehdy, když dospělí považují dětské starosti za malicherné. Ve světě rodičů se mohou dětské obavy jevit jako nevýznamné, jenže pro dítě mají skutečnou váhu. Když opakovaně slyší, že nejde o nic důležitého a že se tím nemá zabývat, může získat pocit, že jeho pocity nikoho nezajímají.
Mnohem lepší cestou je empatie a opravdový zájem. Rodič by se měl nejdříve ptát, co dítě trápí, čeho se bojí a jak celou situaci vnímá. Teprve potom má smysl společně hledat řešení a přemýšlet, co může pomoci, aby se dítě cítilo klidněji. Právě tím se buduje důvěra, díky níž dítě ví, že se může i v budoucnu svěřit.
Odborníci upozorňují také na přehnaná očekávání. Mnozí rodiče si přejí, aby jejich dítě vynikalo a uspělo ve všem, do čeho se pustí. Jenže každé dítě má vlastní přednosti i slabší stránky a není možné očekávat dokonalost ve všech oblastech. Tlak na výkon bývá zvlášť problematický tehdy, když rodiče dítě směřují k něčemu, pro co samo nemá vlohy ani zájem.
Nejste pro ně dostatečným vzorem klidu
Doktorka Lucia Giovannini v této souvislosti varuje, že rodiče někdy vnímají děti jako druhou příležitost k naplnění vlastních ambicí. Podle ní to děti mate, protože se pak obtížně rozhodují mezi vlastním přáním a očekáváním rodičů. Pokud je laťka nastavena příliš vysoko, může to vést k oslabenému sebevědomí a k pocitu, že dítě pro rodiče nikdy nebude dost dobré.
Velmi důležitou roli hraje i osobní příklad. Právě v tom podle doktorky Richelle Whittaker mnoho rodičů selhává. Upozorňuje, že rodiče často dětem říkají, co mají dělat, místo aby jim sami ukázali, jak to má vypadat v praxi. Děti totiž podle ní mnohem více přebírají chování, které doma vidí, než slova, která slyší.
Jinými slovy, pokud rodič chce, aby se dítě chovalo lépe, musí začít u sebe. Chce, aby jedlo zdravěji? Pak musí být samo vzorem i v této oblasti. Příklad rodiče totiž ve výchově působí silněji než opakované napomínání. A právě v tom se často rozhoduje o tom, zda dítě pravidla skutečně přijme, nebo je bude vnímat jen jako prázdná slova.