Svatba bez nevěsty. V Palestině žádají o ruku výhradně muži a rozvod pro ženy neexistuje
O ruku žádají muži bez přítomnosti ženy a rozvod nepřipadá v úvahu.
Zdroj: Shutterstock
Za zavřenými dveřmi palestinských rodinných domů se svatba neodehrává jen v jeden den. Je to pečlivě vystavěný řetězec rituálů, v němž se bere vážně čest rodu, pověst rodiny i nový život ženy.
Palestinská svatba není jen romantickým výsledkem lásky dvou lidí, ale především velkým rodinným a společenským projektem, který hluboce odráží náboženství i tradici. Většina Palestinců vyznává islám, a právě víra se promítá do toho, jak se partneři zasnubují, jak probíhá samotný obřad i jak se později žije v manželství.
Sňatek je chápán jako posvátný krok, při kterém muž symbolicky nabízí ženě celý svůj život i majetek a očekává, že po jeho boku obstojí v radosti, v rodičovství, v nemoci i v těžkých obdobích. Vstup do manželství je provázen řadou přechodových rituálů, které mají člověka připravit na nový společenský status a pomoci mu do něj plynule vstoupit.
Palestinci mají jiné svatební tradice
Společnost podle popisu místních stojí za jednotlivcem a doprovází ho postupně fázemi, jež z něj dělají součást rozvětveného rodinného společenství, nikoli jen partnera jednoho člověka. Od ženy se pak běžně očekává, že se téměř denně bude vídat s rodinou manžela a udrží s ní pevné, ničím nenarušené vztahy.
Úplným základem svatebního procesu je žádost o ruku, arabsky zvaná záha. Nejde o intimní moment mezi dvěma lidmi, ale o vysoce formální událost, v níž hrají hlavní roli muži obou rodů. Hlava rodiny ženicha se v doprovodu dalších významných mužských příbuzných, sousedů a přátel vydá do domu rodiny nevěsty, kde je slavnostně usazena a přivítána kávou.
Hlava rodiny nevěsty se po tradičním uvítání výslovně ptá, s jakým záměrem host přišel, a na to naváže ustálený dialog zakončený přáním štěstí budoucím novomanželům a sladkým pohoštěním. Ženy jsou v této fázi zcela v pozadí, oficiální část se týká výhradně mužů.
Teprve po úspěšné žádosti o ruku přichází na řadu sepsání svatební smlouvy, tedy formálního manželského kontraktu. U jednoho stolu bývá zastoupena rodina nevěsty i ženicha a účastní se jí muži i ženy, aby bylo jasné, že jde o rozhodnutí obou stran.
Sepsání smlouvy a návštěva úředníka
Soudní úředník podle popisu nejprve vysvětlí podmínky dohody a poté vyzve ženu, aby jednoznačně projevila souhlas s manželským spojením. Jakmile nevěsta souhlas potvrdí, je z hlediska státních úřadů manželství uzavřené a formálně mu už nic nebrání.
Samotný svatební den má svůj pevný rytmus i vizuální pravidla. V salónu se kromě nevěsty často sejdou sestry ženicha a někdy i obě matky, protože všichni z blízké rodiny mají mít nový slavnostní oděv. Ženy z rodiny nevěsty se obvykle oblékají o něco střídměji, protože právě nevěsta vstupuje do rodiny ženicha a přizpůsobuje se jejím zvyklostem, přesto je žádoucí, aby i ostatní dámy vypadaly výrazně a pečovaně.
Nevěsta má na sobě honosné šaty, je decentně nalíčená a společně se ženichem usedá na výrazně vyzdobené pódium do bohatě zdobených křesel. Před nimi sedí další ženy, které podle tradice zaujímají místa bezprostředně po novomanželích, zatímco rodina má obvykle vyhrazený prostor po straně.
Během svatebního dne přicházejí na řadu symbolické momenty, které propojují zasnoubení s novým životem. Ženich přesouvá zásnubní prstýnek z pravé ruky nevěsty na levou a předává jí další zlaté šperky, které dříve dostala jen částečně. Společně také rozkrojí svatební dort, čímž před všemi stvrdí, že se o budoucnost chtějí dělit.
Svatební hostina je symbolem prestiže a luxusu
Výraznou roli hraje jídlo, které je na palestinské svatbě vnímáno jako projev štědrosti i prestiže. Stoly bývají podle líčení doslova přeplněné pokrmy a porcí je tolik, že by podle místního úsloví nasytily celé město. Typickým svatebním jídlem je mansaf, tedy jehněčí maso servírované na kopečku rýže položené na vrstvě chleba, které se v různých regionech připravuje s drobnými obměnami.
K mansafu se obvykle nabízí jogurt či džamed, tradiční fermentovaný jogurt z kozího mléka. Dalším oblíbeným pokrmem je fattah, kombinace masa, rýže, chleba a rajčatové omáčky, která se peče na dřevěném ohni, aby zasytíla celou širokou rodinu.
Jakmile je jídlo hotové, nechává se hrnec otevřený, aby se vůně rozlila po okolí a bylo možné se o pokrm podělit i s kolemjdoucími, přičemž se servíruje na bohatě zdobených talířích. Tím však svatební dění nekončí. Krátce po obřadu následuje další slavnost zvaná Mubarake, která trvá několik hodin a je vyhrazena pouze ženám.
Podstatou této události je podle popisu blahopřání rodině, především matce ženicha, a zároveň představení nevěsty širší rodině. Očekává se, že se nevěsta obzvlášť pečlivě upraví a ukáže vše, co jí manžel dosud věnoval, ženy jí na oplátku přinášejí dárky. Tradice pak počítá s tím, že při jiné příležitosti nevěsta obdaruje ony ženy dary stejné nebo vyšší hodnoty. Během této oslavy se tančí, zpívá, bubnuje a podává se občerstvení.
Do obrazu palestinského manželství patří i přísnější pohled na rozvod. Přibližně v roce 2017 soudce Mahmud Habash dočasně zakázal manželům rozvádět se, protože období půstu podle něj vedlo k unáhleným rozhodnutím, kterých mohli později litovat. I tento krok ukazuje, jak silně je manželství v palestinské společnosti vnímáno jako závazek, který se má chránit před impulzivními kroky.
iDNES, iROZHLAS, AlJazzera, PalestianCulture, LAWLER, M., G. Marriage and Sacrament: A Theology of Christian Marriage, 1. kapitola - podkapitola „Marriage”, 1.-4. strana