Do tohoto slavného města míří davy turistů. Jen málokdo ví, že tu leží největší lázně světa
Město plné památek zná každý. Skutečný poklad ale zůstává stranou pozornosti turistů.
Zdroj: Shutterstock
Budapešť si většina lidí spojuje s monumentálním parlamentem, impozantním řetězovým mostem a romantickými vyhlídkami na Dunaj. Jen pár kroků od těchto pohlednicových kulis ale leží místo, kde se historie mísí s horkou vodou a pomalým tempem. Termály Széchenyi přitom mají k českým hranicím blíž, než by se na první pohled zdálo.
Budapešť je pro Čechy dávno oblíbeným cílem na prodloužené víkendy. Město láká na výjimečnou architekturu, kavárny s atmosférou starých časů i množství památek, které se dají zvládnout procházet celé dny. Mnoho návštěvníků ale míjí jeden ze skutečných pokladů města.
Uprostřed městského ruchu totiž leží termální lázně Széchenyi, které patří k největším v Evropě a umí spojit objevování metropole s hlubokým odpočinkem v horké vodě. Komplex Széchenyi se řadí mezi nejrozsáhlejší lázně na kontinentu a jejich velikost člověk pocítí hned při vstupu.
Několik bazénů s termální vodou
V areálu je rozmístěno celkem 18 bazénů naplněných léčivou termální vodou, takže každý host si může vybrat, zda dá přednost klidnějšímu vnitřnímu prostoru, nebo živější atmosféře pod širým nebem.
Návštěvníci často popisují, že si tu připadají spíš jako v honosném zámeckém dvoře než v klasických lázních, což souvisí s podobou celého areálu. Budovy totiž nesou výrazné novorenesanční rysy, které doplňují novobarokní detaily.
Kořeny lázní sahají do konce 19. století, kdy se začal psát jejich příběh. Na místě, kde dnes stojí rozlehlý komplex, objevil v roce 1879 Vilmos Zsigmondy mocné termální prameny, což otevřelo cestu k výstavbě lázní.
Ty nakonec přivítaly první hosty v roce 1913. Už tehdy šlo o místo, které nabízelo pohodlí a jistou míru luxusu odpovídající tehdejší představě městského lázeňství. Postupem času se však podoba areálu proměňovala a s ní i způsob, jakým lázně lidé využívají.
Lázně prošly výraznou proměnou
Ve 20. století prošly Széchenyi rozsáhlou rekonstrukcí i rozšířením. Dříve byla zařízení rozdělena na část pro muže a ženy, dnes už se návštěvníci koupou společně. K původní budově přibyly venkovní vyhřívané bazény, které jsou dnes pro lázně typické.
Nesou novobarokní styl a právě jejich kulisy patří k nejfotografovanějším místům v celém komplexu. Během druhé světové války byly lázně poškozeny, ale pozdější opravy jim vrátily původní lesk a ještě posílily jejich výjimečnost.
Samotná voda, která napájí všechny bazény, vyvěrá z hloubky přes 1200 metrů a má při výstupu teplotu kolem 77 stupňů Celsia. Jde o silně mineralizovanou vodu, bohatou zejména na síru, vápník a hořčík.
Díky svému složení je pobyt v lázni vnímán nejen jako příjemné uvolnění, ale také jako léčebná kúra. Uvádí se, že pravidelné koupele mohou ulevovat od bolestí kostí a kloubů, pomáhat při revmatických potížích i některých trávicích a gynekologických problémech.
Lidé zde návštěvy opakují pravidelně
Proto sem řada lidí míří cíleně na několik dní či týden a snaží se návštěvy opakovat. Na první pohled jsou lázně nepřehlédnutelné díky výrazné žluté barvě fasády, která ostře kontrastuje s modří vody v bazénech.
Rozsah služeb v Széchenyi jde daleko za obyčejné koupání. Návštěvníci tu mají k dispozici tři venkovní termální bazény a dvanáct vnitřních, nechybí vířivky, sauny ani parní komory.
Teplota léčivé vody se v jednotlivých bazénech pohybuje přibližně mezi 27 a 38 stupni Celsia, takže si každý může vybrat, co je mu nejpříjemnější. K tomu se přidávají nejrůznější procedury za příplatek, od masáží a fyzioterapie přes elektroterapii a bahenní zábaly až po kosmetická ošetření.
Pro mnohé české cestovatele tak mohou být termály Széchenyi logickým programem při příští cestě do Budapešti. Stačí si vyhradit pár hodin nebo ideálně celý den, nechat město na chvíli za branou areálu a dopřát si klid v teplé vodě.
cs.wikipedia.org, radynacestu.cz, obletsvet.cz