Krátká éra socialismu, která překvapila Západ. Předvánoční nákupy v 60. letech vypadaly jinak než dnes
Jak se nakupovalo před Vánoci v 60. letech. Krátká socialistická éra tehdy zaskočila Západ.
Zdroj: Shutterstock
Když se Vánoce blížily, lidé si odkládali stranou lístky do front a doufali, že se jim podaří sehnat aspoň něco pod stromeček. Doba hojnosti to nebyla, a právě proto se na tyto svátky dodnes vzpomíná se zvláštní směsí úsměvu a úžasu.
Vánoce měly v Československu zvláštní kouzlo, které dnes už těžko pochopíme. Nešlo jen o ozdobené stromky a světýlka, ale o dlouhé fronty před obchody, prázdné regály a nervózní čekání, zda se objeví alespoň pár kousků zboží, po kterých byla největší poptávka.
V době, kdy byl nedostatek téměř všeho, od potravin po hračky, znamenal každý dárek malý zázrak. Ekonomika řízená státem určovala, co se vyrábí a co nikoli, a právě to mělo zásadní dopad i na vánoční přípravy.
Krátkou éru chválili i na Západu
Socialistický důraz na těžký průmysl brzdil výrobu spotřebního zboží, takže i obyčejné baterie byly v prosinci vzácností. Lidé si často pod stromek dávali dárky, které si museli nechat na později, protože jim chyběly potřebné součástky.
Sedmdesátá a osmdesátá léta přinesla také své zvláštnosti. Rozhlas tehdy hrál klíčovou roli v tom, jak lidé vnímali realitu. Zprávy se ladily tak, aby ukazovaly obraz spokojené země plné optimismu.
Kritika nebo negativní zprávy do éteru nepatřily. Kdo tehdy poslouchal večerní relace, mohl mít pocit, že Vánoce v Československu byly obdobím hojnosti a radosti, i když skutečnost byla mnohem střízlivější.
Přesto se občas objevila období, kdy se zdálo, že se poměry zlepšují. V polovině sedmdesátých let otevřely své dveře nové obchodní domy, které přinesly lidem alespoň na chvíli iluzi bohatství.
Obchodní domy jako symbol moderny
Kotva či Máj se staly symbolem moderního nakupování a pro mnohé i místem, kde se dalo konečně sehnat něco navíc. Zákazníci si tehdy pochvalovali rozmanitost nabídky a i západní novináři psali s překvapením o nečekané hojnosti za železnou oponou.
Jenže tato krátká éra trvala jen několik let. Ke konci osmdesátých let se regály znovu vyprazdňovaly a slovo nedostatkové se vrátilo do každodenní řeči. Lidé se znovu ocitli v nekonečných frontách, zatímco média stále zdůrazňovala kontrast se Západem, kde prý lidé trpěli nezaměstnaností a vysokými cenami.
Československé vysílání tak posilovalo dojem, že i když u nás není zboží, žije se tu klidněji a jistěji. Ne každý rok byl stejný. V prosinci 1969 se do paměti lidí zapsala mrazivá zima, kdy zamrzly vagony s uhlím, propukla chřipková epidemie a Ostrava zůstala na Štědrý den bez vody kvůli prasklému potrubí.
V té době se i obyčejné fungování domácností stávalo každodenní výzvou. A přesto, i přes všechny potíže, měly tehdejší Vánoce zvláštní kouzlo. Lidé si více vážili maličkostí, darů i společných chvil. Každý, komu se podařilo sehnat něco navíc, měl radost, která se nedala srovnat s dnešním kliknutím v e-shopu.