Zahraniční média si všímají slovenské obce. Obyvatelé mluví o situaci, která je začíná dusit
O Slovensku se píše v zahraničí kvůli jedné obci. Místní otevřeně mluví o problému.
Zdroj: Shutterstock
Poklidná vesnice v srdci slovenských hor se změnila v místo, kde se denní rytmus řídí cizími kroky a zvědavými pohledy. Obyvatelé mají pocit, že jejich domovy už nepatří jim, ale návštěvníkům. Proto se rozhodli za svá práva veřejně bojovat.
Na severu Slovenska leží malá obec Vlkolínec, která se na první pohled zdá být splněným snem každého milovníka tradičního venkova. Je vsazená do svahu Velké Fatry, pod ochranou vrchu Sidorovo, a na mapě patří k Ružomberku. Za malebnou kulisou dřevěných domků, luk a kostelíka se však odehrává spor, který přerostl hranice regionu.
Místní obyvatelé zahájili kampaň, v níž žádají zrušení statutu UNESCO, protože podle nich proměnil jejich domov v turistickou atrakci na hranici únosnosti. Vlkolínec má jen čtrnáct stálých obyvatel, přesto jím každý rok projde přibližně sto tisíc návštěvníků.
Bydlení zde narušují extrémní podmínky
Samotná čísla by možná nebyla problémem, kdyby se s přívalem turistů nevázalo i to, co místní popisují jako ztrátu soukromí, klidu a obyčejného života. Obyvatelé mluví o tom, že se jejich vesnice proměnila v jakousi turistickou zoo a že původně prestižní ocenění se pro ně časem stalo spíše břemenem než poctou.
Zmiňují rovněž fakt, že masový turismus narušuje jejich každodennost a zároveň je svazuje množstvím předpisů, které musí dodržovat. Své výhrady nesměřují jen k návštěvníkům, ale i k pravidlům, jež se pojí s ochranou památky. Obyvatelé popisují, že extrémně přísné podmínky UNESCO je omezují v tom, jak mohou ve vesnici žít.
Podle nich smí jen s obtížemi opravovat vlastní domy, protože každá střešní taška, prkno nebo hřebík musí být schváleny. Uvádějí také, že už nemohou volně chovat hospodářská zvířata ani pěstovat plodiny tak, jak byli zvyklí.
V jejich očích tak titul, který měl vesnici zachránit a ochránit, paradoxně přispívá k tomu, že z ní mizí právě ten způsob života, díky němuž byla v minulosti výjimečná. Téma Vlkolínce se dostalo i do zahraničních médií.
Nejkrásnější vesnice bojuje s turisty
Magazín Time Out upozornil na to, že vesnice patří k nejkrásnějším na Slovensku, ale současně se potýká s tlakem masového turismu, kvůli němuž část obyvatel žádá o zrušení statutu UNESCO. Britský Mirror pak přiblížil pocity místních, kteří mají dojem, že jejich obec se stala exponátem, kolem něhož proudí davy lidí.
UNESCO na druhé straně připouští, že Vlkolínec je zranitelný vůči dopadům cestovního ruchu, zároveň ale upozorňuje na další faktor. Významnou roli podle organizace hraje i rostoucí počet lidí, kteří si v obci kupují nemovitosti výhradně pro rekreační účely.
To mění strukturu života ve vesnici a přispívá k napětí mezi požadavky ochrany památky, zájmy stálých obyvatel a očekáváními návštěvníků. Vlkolínec je přitom mimořádný i z historického a architektonického hlediska. Jde o jedinou slovenskou obec, která si uchovala původní horský venkovský ráz bez narušení novou zástavbou.
Chráněná oblast, která narušuje soukromí
Urbanistický celek lidové architektury je natolik unikátní, že v roce 1993 byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO jako výjimečně zachovaný příklad tradičního osídlení karpatského regionu. Vesnice je zároveň národní kulturní památkou a podléhá přísné památkové ochraně, což se promítá do každého zásahu do staveb i prostředí.
Součástí Vlkolínce je expozice Liptovského muzea v Ružomberku, která představuje původní způsob života v této části Slovenska. Návštěvníci si mohou prohlédnout rolnický dům, někdejší lidovou školu, sýpku, salaš, zvonici či studnu, ale také tzv. dům UNESCO a kostel.
V obci funguje restaurace a kavárna a v letní sezóně se zde koná řada akcí, které ještě více lákají turisty. Právě tento mix autentické historie a současného zájmu veřejnosti dělá z Vlkolínce unikátní místo, které se dnes ocitlo na pomyslné křižovatce mezi ochranou dědictví a obyčejným, tichým životem jeho obyvatel.