Odjela jsem na dovolenou do Řecka a chtěla si odpočinout. Po návratu domů jsem začala zažívat peklo
Těšila se na klid u moře. Po příjezdu z Řecka ale zjistila, že začíná noční můra.
Zdroj: Shutterstock
Dovolená měla být klidným únikem od starostí a načerpáním nové energie. Jenže po návratu jsem zjistila, že si z Řecka nevezu jen suvenýry, ale i nechtěný problém, o kterém jsem netušila, že může nastat. A nyní se chci podělit se všemi, kteří cestují sami, aby na sebe dávali pozor. Já ho dávala, ale i tak to nestačilo.
Na začátku to vypadalo nevinně. Slunce, moře, pláž, voňavé olivy a místní, kteří se na turisty usmívali na každém kroku. Do hotelu, kde jsem byla ubytovaná, chodil často i muž, který tam údajně pracoval jako brigádník. Vypadal přátelsky, rád si povídal a neustále se snažil navázat kontakt.
Nejprve jsem to brala jako běžnou středomořskou galantnost, kterou člověk potká na dovolené skoro všude. Jenže už po pár dnech mi začalo být nepříjemné, že zná detaily, které jsem mu nikdy neřekla. Věděl, že cestuji sama, znal číslo pokoje, dokonce mi naznačil, kde bydlím doma. Zaskočilo mě to, ale přičítala jsem to náhodě, domněnce nebo snad řecké vřelosti, která mi připadala až příliš osobní.
Nečekané setkání, které se změnilo v hrozbu
Jednoho večera, když jsem se vracela z pláže, na mě čekal u vchodu do hotelu. „Viděl jsem tě tam dole u moře, byla jsi krásná,“ řekl mi s úsměvem, který měl v sobě něco děsivého. Nervózně jsem se zasmála a rychle vešla dovnitř. Věděla jsem, že už o něj nestojím, a snažila se kontaktu vyhnout. Jenže on se nedal. Každý den na mě někde číhal, nabízel mi drink, chtěl vědět, kam půjdu.
A když jsem na recepci žádala, aby ho do hotelu nepouštěli, jen se usmáli a mávli rukou. „To je místní, nic se nebojte, je to dobrý člověk,“ uklidňovali mě. Jenže můj pocit říkal něco jiného. Naštěstí dovolená brzy skončila a já si oddychla, že všechno nechávám za sebou. Sbalila jsem kufr, nasedla do letadla a těšila se, že domů přivezu jen vzpomínky na moře a pár fotek do alba.
Peklo začalo až po návratu domů
První týden po návratu proběhl v klidu. Vrátila jsem se do práce, mezi přátele a do běžného života. Jenže pak přišel první dopis bez odesílatele. Byly v něm ručně psané řádky o tom, jak jsem prý osudová žena, kterou nelze zapomenout. Odeslaný z Řecka.
Nechápala jsem, jak mohl zjistit moji adresu. Jenže odpověď se nabízela sama – musel ji získat v hotelu. Uvědomila jsem si, že moje osobní údaje někdo bez mrknutí oka vydal cizinci. Další dny se to stupňovalo. Zprávy přicházely na sociálních sítích, někdo mi volal z neznámých čísel, a dokonce jsem na chodbě paneláku našla květiny s lístečkem bez podpisu. „Jsi moje. Najdu si tě, ať jsi kdekoliv.“
Tenhle vzkaz mi vehnal slzy do očí. Strach vystřídal pocit, že už nemám nikde bezpečí. Samozřejmě jsem šla na policii. Popisovala jsem situaci, ukazovala zprávy i dopisy. Jenže odpověď byla strohá: „Paní, dokud vás fyzicky nenapadne nebo vám neublíží, moc toho udělat nemůžeme.“ Odešla jsem z kanceláře s pocitem bezmoci. Měla jsem se snad bát, dokud se skutečně nestane něco horšího? Přátelé mi radili, ať změním číslo, smažu profily, odstěhuji se.
Z nevinné dovolené noční můra
Ale proč bych měla utíkat já, když jsem nic špatného neudělala? Každý šramot za dveřmi, každé zazvonění telefonu mě vyděsilo. Přestala jsem se soustředit v práci, nespala jsem. Každou noc jsem měla pocit, že stojí někde blízko. Chtěla jsem týden odpočinku, trochu slunce a klidu.
Místo toho se ze mě stal člověk, který se bojí otevřít poštovní schránku. Všechno začalo nevinným úsměvem v hotelu, který se změnil ve stín, co mě pronásleduje i stovky kilometrů od místa, kde to začalo.
Možná jednou odezní, možná si najde jinou oběť. Ale já už nikdy nepojedu na dovolenou stejně bezstarostně. Vím, že stačí jediná chyba. Tou je důvěra ve špatného člověka a všechno, co jste chtěli, se změní v nekonečné peklo.
autorský text, příběh čtenářky redakce