Chtěla si užít vysněnou dovolenou v Thajsku. Místo ráje ale zažila peklo, na které nikdy nezapomene
Dovolená v Thajsku měla být splněný sen. Vše se ale během pár hodin změnilo v nejhorší noční můru.
Zdroj: Shutterstock
Dovolená, na kterou jsem se těšila celý rok, se proměnila v noční můru. Věřila jsem, že si z Thajska odvezu jen krásné vzpomínky, barevné fotky a lehkost tropického ráje. Místo toho jsem se vracela domů se slzami v očích, vyčerpaná, s pocitem, že se sen proměnil v největší životní zklamání.
Ještě když jsem seděla v letadle a sledovala, jak se pod námi ztrácí Evropa, měla jsem pocit, že začíná něco výjimečného. Rok jsem šetřila na tuhle cestu, odříkala si drobné radosti, abych si mohla dopřát něco velkého. Thajsko pro mě představovalo únik z každodenní šedi. Exotické pláže, thajské masáže, uvolněnou atmosféru, úsměvy místních a jídlo, které jsem znala jen z obrázků v cestovatelských časopisech.
První dny vypadaly přesně tak, jak jsem si je vysnila. Slunce pálilo, moře mělo tyrkysovou barvu, večery byly provoněné směsicí koření a ovoce. Smála jsem se sama sobě, že jsem se vůbec obávala dlouhé cesty, cizí kultury a jazykové bariéry. Měla jsem pocit, že právě tady, uprostřed jihovýchodní Asie, najdu kus ztraceného štěstí.
Vydala jsem se do nepravého místa
Jenže pocit euforie nevydržel dlouho. Začalo to nenápadně. Jedno odpoledne, když jsem se vrátila z pláže, mi nebylo dobře. Přisuzovala jsem to slunci a dehydrataci, možná i místnímu jídlu, na které nebyl žaludek zvyklý. Jenže potíže se nelepšily, naopak. Horečky, zimnice, křeče.
Z hotelového pokoje, který měl být útočištěm, se stal vězeňský prostor. Z barevného ráje jsem se dívala ven jen přes závěsy zatažené kvůli bolesti hlavy. Po několika dnech jsem skončila v místní nemocnici. Malé město na jihu Thajska nedokázalo nabídnout moderní péči, jakou znám z domova.
Byla jsem tam cizinka, slabá a bezmocná, odkázaná na úsměvy sester, které mluvily sotva pár slov anglicky. Ležela jsem na posteli, poslouchala monotónní bzukot ventilátorů a cítila se ztracená. Každá minuta byla jako hodina. Do toho se přidaly i starosti o peníze. Pojištění, které jsem si sjednala doma, nefungovalo tak, jak mi bylo slíbeno.
Myslela jsem, že je to můj konec
Telefonáty s asistenční linkou se staly nočním hororem. Úředníci v Evropě rozhodovali o mém osudu, zatímco já ležela bez sil na druhém konci světa. Místo léčby jsem musela řešit faktury a obavy, jestli budu mít vůbec na zpáteční cestu. Jakmile se můj zdravotní stav trochu stabilizoval, rozhodla jsem se odletět domů dřív. Věřila jsem, že nejhorší mám za sebou.
Ale ani odlet neproběhl hladce. Let byl zrušen kvůli bouři, na letišti se mačkaly stovky cestujících a já, ještě slabá, jsem mezi nimi hledala kousek místa k sezení. Slzy tekly samy od sebe. Nikdo tam nebyl, aby mi pomohl. Připadala jsem si jako opuštěné dítě v cizím světě. Když jsem se konečně dostala na palubu náhradního letu, neměla jsem už žádná očekávání.
Jen touhu být doma. Každá hodina v letadle byla nekonečná, tělo vyčerpané, mysl zlomená. V Praze jsem pak poprvé pocítila úlevu – ne proto, že jsem se vrátila z dovolené, ale protože jsem přežila. Doma jsem si uvědomila, jak křehká dokáže být iluze dokonalého cestování. Sociální sítě jsou plné nádherných fotek z exotických pláží, ale málokdo ukáže druhou stranu. Nemoci, zoufalství, strach. Já jsem si ji prožila naplno.
Nechci si hrát na chudinku, ale bylo to zlé
Přesto se nechci stavět do role oběti. Thajsko mi ukázalo něco, co jsem předtím nechtěla vidět – že člověk může být zranitelný a odkázaný na cizí pomoc. Že někdy i sen stojí víc sil, než dokáže nabídnout radosti. A že exotická dovolená nemusí být vždy zárukou štěstí.
Dnes už se směju, když slyším známé nadšeně vyprávět o cestách do Asie. Nepřipravuju se, že bych tam někdy vyrazila znovu. Možná jednou, až čas otupí ostré hrany vzpomínek. Ale zatím je Thajsko pro mě symbolem bolesti, nikoli radosti. A tak jsem se poučila. Ne vždy je nutné hledat ráj tisíce kilometrů od domova. Krása může být i blíž, ve chvílích, kdy se člověk cítí v bezpečí, mezi svými.
Protože i když fotografie z dovolené mohou být dokonalé, skutečný zážitek se odehrává uvnitř. A ten můj byl tentokrát víc než krutý. Slovo dovolená by mělo znamenat odpočinek, svobodu, radost. Pro mě se stalo synonymem noční můry, kterou si ponesu navždy. A přesto, možná právě proto jsem dnes silnější. Protože jsem poznala, jak snadno se sen může proměnit v prach.
příběh čtenáře