Na dovolené jsem se zamilovala do krásného Turka. To jsem nečekala, jaké problémy mi způsobí
Z pláže přímo do jeho náruče. Láska s krásným Turkem začala pohádkově, ale skončila obrovským trápením.
Zdroj: Shutterstock
Když jsem si balila kufr na letní dovolenou, měla jsem v hlavě jen jediné – odpočinek. Rok plný starostí, práce a domácích povinností mě vyčerpal natolik, že jsem toužila jen po moři, slunci a klidu. Vybrala jsem si Turecko, protože mě vždy lákalo svojí atmosférou a kontrastem mezi rušnými bazary a poklidnými plážemi. Netušila jsem, že se mi tam převrátí život vzhůru nohama.
První dny probíhaly přesně podle plánu. Dopoledne jsem se koupala v moři, odpoledne ležela u bazénu s knihou v ruce a večer si užívala výborné turecké jídlo. Byla jsem sama, ale nevadilo mi to. Chtěla jsem odpočinek od všech vztahových dramat a starostí, které mě doma tížily. Jenže pak se objevil on.
Byl to mladý muž, který pracoval v hotelu. Vysoký, s tmavýma očima a úsměvem, který dokázal okouzlit každého. Nejprve jsme spolu prohodili jen pár slov, když mi u baru nalil drink. Druhý den mi už přinesl kávu, aniž bych si ji objednala, a třetí den jsme se dali do delšího povídání. Znělo to nevinně, obyčejná konverzace o Turecku, o tom, odkud jsem přijela. Ale cítila jsem, že mezi námi přeskočila jiskra.
Zamilovala jsem se do cizince
Začala jsem se těšit na každý okamžik, kdy ho potkám. Jeho přítomnost byla jiná než všechno, co jsem znala. Byl pozorný, vtipný a uměl mě rozesmát. Po dlouhé době jsem se necítila jako unavená matka a manželka, která jen přežívá každodenní rutinu. Cítila jsem se znovu jako žena. A to bylo nebezpečné.
Jednoho večera jsme se sešli mimo hotel. Prošli jsme se po pláži, povídali si o životě a já cítila, že se propadám hlouběji, než bych měla. Věděla jsem, že doma mám manžela a syna. Že bych se měla chovat zodpovědně. Ale s každým jeho pohledem se mi hranice odpovědnosti rozplývala před očima. A tak se stalo, že jsme se políbili.
Ten okamžik byl krásný, ale zároveň děsivý. Věděla jsem, že tím začíná něco, co nebude mít jednoduchý konec. Přesto jsem se nebránila. Další dny jsme spolu trávili tajně, scházeli jsme se, kdykoli to bylo možné. Byla to krátká, intenzivní románová epizoda, která mě pohltila. Cítila jsem se živá jako už dlouho ne. Jenže dovolená ubíhala a s blížícím se odjezdem přicházela realita.
Přivedl mě do hrozného problému
Když jsem odjížděla, slíbil mi, že na mě počká. Řekl, že můžeme být v kontaktu, že dnes není problém psát si přes sociální sítě. A já tomu chtěla věřit. Po návratu domů jsem ale zjistila, že jsem do toho spadla mnohem hlouběji, než jsem si přiznala. Myšlenky na něj mě provázely každý den. Manžel si všiml, že jsem jiná – odtažitá, zamyšlená, pořád s telefonem v ruce. A já nevěděla, co s tím.
Zprávy od něj přicházely několikrát denně. Ptal se, jestli se vrátím, psal, jak mu chybím. A já, místo abych ty zprávy ignorovala, jsem na ně čekala jako na vzácný dar. Jenže čím víc jsme si psali, tím víc jsem cítila, že se propadám do situace, kterou nebudu schopná zvládnout.
Manžel začal být podezřívavý. Všiml si, že se usmívám na obrazovku telefonu, že chodím spát pozdě, protože ještě dlouho do noci odpisuji. Několikrát se mě přímo zeptal, jestli někoho mám. Popřela jsem to, ale v srdci jsem věděla, že lžu. Neměla jsem sice žádný skutečný vztah, ale city, které jsem chovala k muži z Turecka, byly skutečné a silné.
Lhala jsem úplně všude a styděla jsem se
Postupně se z toho stala noční můra. Nejen, že jsem riskovala manželství, ale začaly se objevovat i další problémy. Turecký muž začal být náročnější. Chtěl, abych přijela znovu, psal mi o společné budoucnosti, začal plánovat věci, které nebyly reálné. A já se ocitla v pasti. Na jednu stranu mě to lákalo – možnost začít znova, někde daleko, s mužem, který mi ukázal, že ještě dokážu cítit vášeň. Na druhou stranu jsem věděla, že je to iluze, která by se rychle rozpadla.
Doma mě čekala rodina, povinnosti, realita. A čím víc jsem si uvědomovala rozdíl mezi oběma světy, tím víc jsem cítila vinu. Byla jsem rozdvojená, a to mezi snem a skutečností, mezi vášní a zodpovědností. Nakonec jsem musela udělat rozhodnutí. Přestala jsem odpovídat na jeho zprávy.
Nebylo to snadné, bolelo to, ale věděla jsem, že jinak se nikdy nevymaním. Manželovi jsem pravdu neřekla, jen jsem se snažila vrátit k normálnímu životu. Ale vím, že to ve mně zůstane navždy. Turecko mělo být dovolenou plnou klidu, místo toho se stalo zlomovým okamžikem. Ukázalo mi, že i v životě, který vypadá stabilně, může přijít okamžik, kdy se všechno otřese. A že touha a vášeň dokážou být silnější než všechny rozumové argumenty.
příběh čtenářky