Japonci dostali v centru Říma účet na 11 000 korun za špagety. Češi si na sítích uvědomili, že je také podvedli
Japonské turisty v Římě zaskočil účet za špagety. Češi na sítích zjistili, že dopadli podobně.
Zdroj: shutterstock
Dva talíře špaget s rybou a voda vyšly turisty v Římě na téměř 430 eur. Starší kauza z italských médií znovu připomíná, na co si dát v italských restauracích pozor: coperto, servizio, ryby na váhu i zdánlivě nevinné posezení u stolku mohou účet nepříjemně nafouknout.
Dva talíře špaget s rybou, voda a účet na téměř 430 eur se staly jedním z nejcitovanějších varování pro turisty, kteří v Itálii usednou do restaurace bez toho, aby si předem ověřili ceny a poplatky. Případ z římské restaurace Antico Caffè di Marte není letošní novinkou, ale pro české cestovatele je mimořádně aktuální.
Itálie se pro mnoho rodin stává alternativou k Chorvatsku, které část turistů v posledních sezonách vnímá jako dražší a přeplněné. Jenže i Apeninský poloostrov má své cenové pasti. Často nejsou v samotné ceně jídla, ale v drobných položkách na účtence, v nepochopení místních zvyklostí a v tom, že turista neví, na co se zeptat ještě před objednávkou.
Římský účet, který obletěl média
Dvojice japonských turistů podle tehdejších zpráv zveřejnila fotografii účtu z restaurace v Římě jako varování pro další návštěvníky. Za dvě porce špaget s rybou a vodu měla zaplatit skoro 430 eur, tedy v přepočtu zhruba 11 tisíc korun. Součástí účtu byl také poplatek za servis ve výši 80 eur.
Podnik se bránil tím, že hosté si podle něj neobjednali jen běžné těstoviny, ale čerstvou rybu, kterou si sami vybrali. Právě tady je důležitý detail, který se v Itálii opakuje: ryby, mořské plody nebo některé masové speciality se mohou účtovat podle váhy. Cena v lístku pak nemusí znamenat cenu za porci, ale částku za 100 gramů nebo za kilogram. Pokud se host nezeptá, kolik bude konkrétní kus vážit a kolik bude stát dohromady, může ho výsledek zaskočit.
Slovo coperto by si měl před cestou do Itálie zapamatovat každý, kdo plánuje jíst v restauracích. Doslova jde o pokrytí nebo poplatek za prostření. V praxi se tím myslí částka za osobu, kterou podnik přičte k účtu za to, že sedíte u stolu, používáte nádobí, ubrus a často dostanete pečivo. Nejde o podvod, pokud je poplatek uvedený v jídelním lístku nebo na viditelném místě.
Běžně se coperto pohybuje v řádu několika eur na osobu. V menší trattorii může jít o dvě eura, v turistické zóně, u památky nebo s výhledem na náměstí to může být víc. Pro čtyřčlennou rodinu už i zdánlivě nízký poplatek znamená několik stovek korun navíc, aniž by si objednala cokoli mimo menu.
Češi jsou zvyklí dívat se hlavně na cenu pizzy, těstovin nebo kávy. V Itálii je ale potřeba číst i spodní část menu, malé poznámky u nápojového lístku a položky jako coperto, pane, servizio nebo musica. Pokud není jasné, co se bude účtovat, je lepší se zeptat ještě před objednávkou než později řešit nepříjemnou debatu nad účtenkou.
Servizio může účet zvýšit výrazněji než coperto
Druhý pojem je servizio, tedy servis nebo obsluha. V některých podnicích je už zahrnutý v ceně, jinde se účtuje zvlášť. Na lístku se může objevit formulace servizio incluso, tedy servis zahrnut, nebo servizio non incluso, tedy servis není zahrnut. Právě tato položka umí být nepříjemnější než coperto, protože nemusí jít o fixní částku, ale o procento z útraty.
Pokud restaurace připočítá například deset nebo patnáct procent za obsluhu, u běžného oběda to nemusí být dramatické. U ryb na váhu, mořských plodů nebo večeře ve vyhlášené turistické lokalitě už ale může jít o desítky eur. Právě proto je dobré oddělovat coperto, servizio a dobrovolné spropitné. Nejsou to tři názvy pro totéž.
Spropitné v Itálii není nastavené stejně jako v USA. Když je servis zahrnutý, není nutné automaticky přidávat dalších deset nebo dvacet procent. Pokud jste spokojení, můžete nechat drobné nebo zaokrouhlit účet, ale nejdřív se vyplatí podívat, co už restaurace započítala.
Nejlevnější káva je často ta, kterou vypijete ve stoje
Italská kavárna funguje jinak než česká. Místní si často nejdřív zaplatí kávu u pokladny, s účtenkou přejdou k baru a espresso vypijí během minuty ve stoje. Tato varianta bývá nejlevnější. Jakmile si sednete ke stolku, hlavně v centru Benátek, Říma, Florencie nebo u moře, platíte nejen kávu, ale také místo, obsluhu a někdy i výhled.
Rozdíl může být překvapivý. V Benátkách se řešil případ, kdy kapučíno a džus u stolku vyšly na 21 eur, zatímco stejná objednávka u baru by stála 8 eur. To už je cena blížící se třetině. Pro české turisty je to jednoduché pravidlo: chcete jen rychlé espresso nebo kapučíno, zůstaňte u baru. Chcete sedět na náměstí, počítejte s tím, že platíte zážitek, ne jen nápoj.
Podobně to může fungovat i u zmrzliny, aperitivu nebo drobného občerstvení. Cena „da banco“, tedy u pultu, a cena al tavolo, tedy u stolu, se mohou lišit. Není to automaticky klamání zákazníka, pokud jsou ceny uvedené. Problém nastává, když turista nabídku nevidí, nerozumí jí nebo si sedne dřív, než se podívá na ceník.
Jak poznat restauraci, kde hrozí turistická past
Varovným signálem je podnik přímo u nejznámější památky, kde obsluha láká kolemjdoucí dovnitř, menu je přeložené do mnoha jazyků, fotografie jídel působí univerzálně a ceny u části nabídky chybí. Neznamená to, že každá restaurace v centru je špatná. Znamená to jen, že právě tam musíte číst pozorněji.
Dobré znamení bývá kratší lístek, jasně uvedené ceny, místní hosté u stolů a personál, který bez podráždění odpoví na otázku, kolik bude stát konkrétní porce. V Itálii se vyplatí poodejít pár ulic od hlavního náměstí. Rozdíl v ceně i atmosféře bývá znatelný, zvlášť v Římě, Benátkách, Florencii, Pise, Miláně nebo v exponovaných přímořských letoviscích.
Před usednutím si vyfoťte jídelní lístek nebo alespoň stránku s poplatky. Není to projev nedůvěry, ale praktická pojistka. Pokud se na účtu objeví položka, kterou jste v menu nenašli, můžete ji klidně a věcně řešit hned. V Itálii má podnik povinnost ceny uvádět tak, aby se s nimi zákazník mohl seznámit. Ukázal to i případ florentské kavárny, která dostala pokutu poté, co cena espressa nebyla podle stížnosti zákazníka uvedena na menu za barem.
Několik slovíček pro snadnou domluvu
Abyste se velmi snadno domluvili v restauraci, nebo minimálně ukázali, že máte zájem o místní jazyk, připravili jsme pro vás několik základních slovíček, která by vám měla usnadnit konverzaci v restauraci.
- Buongiorno / Buonasera – Dobrý den / Dobrý večer
- Avete un tavolo per due? – Máte stůl pro dva?
- Possiamo vedere il menù? – Můžeme vidět jídelní lístek?
- Il coperto è incluso? – Je poplatek za prostírání zahrnutý?
- Il servizio è incluso? – Je servis zahrnutý v ceně?
- Quanto costa in totale? – Kolik to stojí celkem?
- Quanto costa questo piatto? – Kolik stojí toto jídlo?
- Quanto costa questo pezzo? – Kolik stojí tento konkrétní kus?
- È al chilo? – Je to cena za kilo?
- Vorrei ordinare, per favore – Chtěl/a bych si objednat, prosím
- Cosa mi consiglia? – Co mi doporučíte?
- Senza formaggio, per favore – Bez sýra, prosím
- Sono allergico/a a… – Jsem alergický/alergická na…
- Possiamo avere il conto? – Můžeme dostat účet?
- Potrei avere il conto dettagliato? – Mohl/a bych dostat podrobný účet?
The Washington Post, autorský text