Na tuhle oblíbenou houbu si dejte pozor. Hřib modračka už není vhodný na pánev ani do smaženice
Houbařská jistota se mění v problém. Hřib modračka už nepatří do smaženice ani na rozpálenou pánev.
Zdroj: Wikimedia Commons
Na první pohled vypadá nenápadně a řada lidí ho ještě pořád považuje za jedlý druh. Jenže právě hřib modračka dnes odborníci doporučují nesbírat ke konzumaci. Důvod je vážný. Tato houba umí v plodnicích hromadit neobvykle vysoké množství arzenu.
V českých lesích i parcích se objevuje druh, který si část houbařů stále nese v hlavě jako běžně jedlou houbu. Jenže právě u hřibu modračky se v posledních letech ukázalo, že jde o mnohem citlivější téma, než se dřív zdálo. Odborné práce i české mykologické zdroje se dnes shodují v tom, že jeho konzumace není dobrý nápad. Důvodem je schopnost této houby kumulovat vysoké množství arzenu přímo v plodnici.
Právě to je podstatná změna oproti starším atlasům a starším doporučením. Zatímco dříve bývala modračka často uváděná jako jedlá, novější poznatky posunuly pohled odborníků jinam. V praxi to znamená jediné. Pokud ji v lese poznáte, je rozumnější nechat ji na místě.
Houba, kterou jde poznat překvapivě snadno
Dobrou zprávou je, že modračku většinou není těžké určit. Patří mezi nápadně modrající hřibovité houby. Klobouk bývá hnědý až olivově hnědý a na omak může působit jemně plstnatě. Typické jsou žluté rourky a póry, které po dotyku nebo otlačení velmi rychle a výrazně tmavě modrají. Stejně nápadná je i dužnina, která po rozkrojení během krátké chvíle přechází do sytě modrých až téměř černomodrých tónů.
Třeň mívá žlutý základ a směrem dolů často přechází do oranžových nebo načervenalých odstínů. Roste nejčastěji pod listnáči, hlavně pod buky, duby, habry a lípami, občas ale i v blízkosti smrků. Objevuje se v lesích, parcích, alejích i na dalších stanovištích blízko lidských sídel. I proto na něj mohou narazit nejen zkušení houbaři, ale i lidé, kteří si jdou jen tak na procházku.
Klíčový zlom přinesl výzkum zaměřený na chemické složení plodnic. Ukázalo se, že Cyanoboletus pulverulentus dokáže akumulovat mimořádně vysoké koncentrace arzenu, a to i na místech, kde půda sama o sobě nevykazuje neobvykle vysoké hodnoty. Jinými slovy, nejde jen o problém znečištěné lokality. Zdá se, že tato schopnost souvisí přímo s biologií samotného druhu.
Odborná práce publikovaná v roce 2017 popsala u modračky koncentrace až kolem 1300 mg arzenu na kilogram sušiny. Autoři zároveň zařadili tento druh mezi houbové hyperakumulátory arzenu. Významné je i to, že velká část arzenu se soustřeďuje v hymenoforu, tedy v rourek pod kloboukem, nikoli rovnoměrně v celé plodnici.
Další důležitý detail se týká chemické formy. V analyzovaných vzorcích převažovala kyselina dimethylarsinová neboli DMA. Právě tato forma stojí za tím, že se o modračce dnes mluví jako o druhu, který by se neměl doporučovat ke konzumaci. Nejde přitom o dramatický scénář ve smyslu okamžité otravy po jednom soustu. Riziko odborníci spojují hlavně s tím, že pravidelná nebo vyšší konzumace může znamenat zbytečnou zdravotní zátěž.
Proč není dobré spoléhat na staré atlasy
Právě tady vzniká největší zmatek. Mnoho starších houbařských příruček vznikalo v době, kdy se o tomto problému ještě nevědělo. hřib modračka v nich proto bývá vedený jako jedlý druh. Jenže mykologie i toxikologie se vyvíjejí a některé zažité informace už dnes neplatí. Novější české databáze a atlasové záznamy už obvykle upozorňují, že konzumace modračky se nedoporučuje, případně ji rovnou řadí mezi nejedlé houby.
Pro běžného houbaře je z toho praktické poučení jednoduché. Nestačí řídit se tím, co člověk slyšel před dvaceti lety nebo co má doma v omšelém atlasu. U některých druhů se doporučení změnila a právě modračka patří mezi nejvýraznější příklady.
Pokud na modračku narazíte, nejbezpečnější postup je prostý. Nesbírat ji na jídlo. A pokud ji někdo v rodině nebo mezi známými stále považuje za bezproblémovou jedlou houbu, stojí za to ho na novější poznatky upozornit. Ne kvůli panice, ale kvůli obyčejné opatrnosti.
Tohle doporučení dává smysl i proto, že v českých lesích roste dost jiných hřibovitých hub, u nichž podobné varování neplatí. Není tedy důvod riskovat právě u druhu, kolem něhož už dnes panuje poměrně jasná shoda. Nejde o akutní jedovatost v klasickém smyslu slova, ale o zbytečné dlouhodobé riziko, které nemá žádný rozumný přínos.
avcr.cz, mykoweb.cz, myko.cz, gli.cas.cz, chrudimsky.denik.cz, plzen.rozhlas.cz, ujc.cas.cz, biolib.cz