Začíná plošná kontrola domácností. Kdo úředníky nepustí do svého bytu, riskuje tučnou pokutu
Lidé v šoku: úředníci mohou vstoupit do bytu. Kdo je odmítne, riskuje pokutu až v desítkách tisíc.
Zdroj: Shutterstock
Úředníci mohou zaklepat u dveří každého, kdo žádá o pomoc s bydlením. Stát zpřísnil pravidla a kontroluje, jestli dávky opravdu míří k těm, kteří je potřebují. Kdo úředníky nepustí dovnitř, riskuje pokutu i ztrátu příspěvku.
Když někdo zaklepe, mnozí by si dnes mohli pomyslet, že jde o pošťáka nebo souseda. Jenže v některých případech se za dveřmi objeví zástupce úřadu. Nejde o omyl, ale o novou podobu kontrol, které mají prověřit pravdivost údajů v žádostech o příspěvek na bydlení.
Stát chce mít jistotu, že finanční pomoc putuje tam, kde je skutečně potřeba. Od července 2020 proto platí pravidla, podle nichž mají úředníci právo přijít se přesvědčit, kdo v domácnosti skutečně žije. Každý, kdo žádá o příspěvek na bydlení, musí uvést všechny osoby, které s ním sdílí společnou domácnost, a také jejich příjmy.
Všichni musí uvádět své příjmy dle pravdy
Tyto údaje už dávno nekončí v šuplíku. Úřady je pečlivě porovnávají a pokud mají podezření, že něco nesedí, mohou situaci ověřit přímo v bytě žadatele. Cílem je zamezit zneužívání systému, kdy si lidé nárokují dávky, i když žijí v lepších podmínkách, než sami uvádějí.
Nový systém sociální podpory přinesl i takzvanou superdávku, která spojuje několik typů podpor do jedné. Domácnost tak podává jedinou žádost a dostává jednu částku, místo aby musela vyřizovat několik různých formulářů. Pro úřady to znamená jednodušší přehled o celkové pomoci, kterou jednotlivé rodiny čerpají.
Pro žadatele je to sice pohodlnější, ale i podstatně přísnější. Dohled nad příjemci se zpřísnil a kontrolní mechanismy se rozšířily. Podle ministerstva práce a sociálních věcí se změny týkají hlavně těch, kteří si žádají o dávku, přestože jejich finanční situace to nevyžaduje. Nově zavedený majetkový test má zabránit tomu, aby stát podporoval lidi, kteří vlastní více aut nebo mají vysoké úspory.
Ministr práce Martin Jurečka upozornil, že podobný princip je běžný v řadě evropských zemí a že bez něj nelze zaručit, že pomoc skutečně směřuje k potřebným. Při posuzování žádosti se nyní prověřuje nejen výše příjmu, ale také celkový majetek domácnosti. Úředníci mohou požadovat doklady o vlastnictví nemovitostí, aut nebo zůstatku na účtu.
Cílem je pomáhat tam, kde je to třeba
Kdo má na kontě stovky tisíc korun, nemůže očekávat stejnou podporu jako ten, kdo sotva pokrývá základní výdaje. Součástí žádosti zůstává i povinnost doložit příjmy a náklady za poslední čtvrtletí, včetně mzdy, rodičovského příspěvku, podpory v nezaměstnanosti, alimentů či důchodu. Do nákladů se naopak započítává nájem, energie, služby, úklid společných prostor nebo paliva.
Kontrola na místě může mít velmi konkrétní podobu. Jedna z diskutujících na rodičovském fóru popsala, že úřednice prošla celý byt, zapisovala vybavení jednotlivých místností a poté si nechala záznam potvrdit podpisem. Takové návštěvy nejsou jen formalitou. Úřady sledují, zda životní styl odpovídá deklarovaným příjmům. Pokud je domácnost vybavena novou televizí za desítky tisíc nebo prošla čerstvou rekonstrukcí, může to vyvolat podezření, že někdo zatajuje část svých příjmů.
Návštěva úředníků přitom nemusí být dopředu ohlášená. Podnět k prověření může přijít od kohokoli, ale kontrola se může uskutečnit i bez udání. Odborníci na sociální politiku zdůrazňují, že to není trestání poctivých lidí, ale snaha o transparentní systém, který zabrání zneužívání veřejných peněz. Pokud žadatel odmítne spolupracovat nebo úředníky nepustí do bytu, může dostat pokutu až dvacet tisíc korun a zároveň přijít o dávku, na kterou by jinak měl nárok.