Nejhorší polévky ze sáčku a krabice. Češi je dávají nemocným dětem a netuší, co v nich opravdu je
Nejhorší hotové polévky jsou v sáčku a krabici. Češi je podávají nemocným dětem a vůbec neřeší složení.
Zdroj: Shutterstock
Sáčková nebo instantní polévka bývá doma rychlá jistota, hlavně když je dítě nemocné a nechce nic jiného. Jenže právě u těchto výrobků často narážíme na vysoký obsah soli, zvýrazňovače chuti i levnější tuky. Podívali jsme se, proč je dobré číst složení pečlivěji než kdy dřív.
Když je dítě nemocné, rodiče často sahají po tom, co je rychlé, teplé a na první pohled neškodné. Sáčková nebo instantní polévka tak v mnoha domácnostech funguje jako nouzové řešení, které zasytí a nezatíží žaludek. Jenže právě tady bývá kámen úrazu. U části běžně prodávaných výrobků je složení postavené hlavně na soli, škrobech, aromatech, zvýrazňovačích chuti a levnějších tucích. Zvenku působí nenápadně, uvnitř ale často nejde o nic, co by si člověk s lehkým jídlem pro rekonvalescenci spojil.
Nejde o to tvrdit, že každá instantní polévka je automaticky špatně nebo nebezpečná. Problém je jinde. Tyto výrobky se často tváří jako něco jednoduchého a skoro domácího, přitom nutričně bývají velmi vzdálené tomu, co si většina lidí pod poctivou polévkou představí. A pokud po nich saháme opakovaně, zvlášť u dětí, jejich slabiny už nejde přehlížet.
Největší problém bývá sůl
První věc, která u podobných výrobků bije do očí, je vysoký obsah soli. Světová zdravotnická organizace dlouhodobě doporučuje u dospělých držet příjem sodíku pod hranicí 2 gramů denně, což odpovídá zhruba 5 gramům soli. U dětí má být limit ještě nižší a přizpůsobený věku i energetickým potřebám. Přesně proto je dobré být opatrný u potravin, které dokážou dodat výraznou porci soli i v relativně malém objemu.
Státní zdravotní ústav navíc upozorňuje, že dochucovací směsi, vývary a instantní výrobky patří mezi potraviny, které mohou být velmi slané, a u dětí je potřeba hlídat nejen sůl, ale i výrazné kořenění. Ve svých materiálech přímo srovnává instantní zeleninový vývar s domácím vývarem a ukazuje, že rozdíl v obsahu soli může být dvojnásobný.
Na konkrétních výrobcích je to vidět poměrně jasně. Třeba Knorr Nudle s rajčatovou polévkou uvádějí na 100 mililitrů hotového výrobku 0,9 gramu soli. Když si člověk připraví celou porci podle návodu, dostane do sebe několik gramů soli najednou. To je na malé jídlo opravdu hodně, zvlášť pokud jde o něco, co bývá podáváno dítěti nebo nemocnému člověku jako lehká volba.
Podobně je na tom i Vitana Gulášová polévka, která má podle dostupných údajů 1 gram soli na 100 gramů připraveného výrobku. U takových čísel je dobré připomenout jednoduchou věc. Polévka se sice tváří jako tekuté jídlo, ale při běžné porci se obsah soli nasčítá velmi rychle.
Glutaman není strašák, ale maskuje základ
Druhé často skloňované téma je glutaman sodný. Kolem něj se roky točí emoce, jenže realita je střízlivější. Evropský úřad pro bezpečnost potravin připomíná, že přídatné látky v potravinách podléhají hodnocení bezpečnosti a v Evropě se pravidelně přehodnocují. Samotná přítomnost glutamanu tedy ještě neznamená, že je výrobek zdravotně závadný.
To ale neznamená, že bychom jeho výskyt měli mávnout rukou. V praxi totiž často funguje jako signál, že výrobce staví chuť hlavně na zvýrazňovačích místo poctivějšího základu. SZÚ navíc upozorňuje, že glutaman sodný je dalším zdrojem sodíku ve výrobku. Jinými slovy, u slaných instantních polévek se problém nezužuje jen na kuchyňskou sůl, ale i na další složky, které sodík do výsledku přidávají.
Už zmíněný Knorr má ve složení E621, E631 i E627. Vitana zeleninová instantní polévka na svém webu uvádí vedle palmového tuku také glutaman sodný a disodné ribonukleotidy. Pro spotřebitele je to poměrně čitelný vzkaz. Chuť se tady neskládá hlavně ze zeleniny a dlouhého vývaru, ale z technologicky upravené směsi, která má rychle fungovat na jazyku.
Palmový tuk a levné základy místo poctivého vývaru
Další opakující se položkou je palmový tuk nebo palmový olej. Najdeme ho v řadě instantních nudlových i sáčkových polévek, protože je levný, technologicky praktický a dobře drží texturu výrobku. Nutričně ale nejde o nic, co by z podobného jídla dělalo lepší volbu. Když se k tomu přidají škroby, glukózový sirup, aromata a minimum skutečných surovin, výsledkem je produkt, který s domácí polévkou sdílí spíš název než podstatu.
U Knorru je palmový tuk součástí nudlí. U Vitany se palmový tuk objevuje přímo ve složení zeleninové instantní polévky. To samo o sobě ještě neznamená, že výrobek patří do koše. Jen je fér si přiznat, že z hlediska výživy jde spíš o nouzovku než o jídlo, které bychom měli pravidelně nabízet dětem při nemoci.
U krabicových polévek bývá situace o něco lepší, ale rozhodně ne vždy. Mívají sice delší seznam skutečných surovin a často nepůsobí tak chemicky jako instantní sáček, jenže i tady může být problém s vysokým obsahem soli, škrobů nebo zbytečně komplikovaným složením. Rozhoduje konkrétní výrobek, ne obal. Karton nevypovídá o kvalitě automaticky.
Pokud člověk vybírá polévku do zásoby, vyplatí se sledovat hlavně tři věci. Kolik je v ní soli, jak vysoko ve složení stojí zelenina, maso nebo luštěniny, a jestli chuť nestojí hlavně na aromatech a zvýrazňovačích. Právě tahle jednoduchá kontrola často během pár vteřin odhalí, jestli máme před sebou rozumný kompromis, nebo jen dražší verzi průmyslové rychlovky.
autorský text