Velký test polotučných mlék dopadl nečekaně. Nejlevnější varianta získala nejlepší hodnocení
Výsledky testu polotučných mlék překvapily. Nejlevnější produkt získal prvenství díky kvalitě.
Zdroj: Shutterstock
Stáváte se před regálem s mlékem a přemýšlíte, jestli má cenu připlácet za drahou značku, nebo je levnější varianta stejně dobrá? Rozhodli jsme se to za vás zjistit. Otestovali jsme čtyři různé značky mléka z běžných obchodů a výsledky vás možná překvapí – ne vždy totiž platí, že vyšší cena znamená lepší kvalitu.
Zajímalo nás, jak si jednotlivá mléka stojí nejen v chuti, ale také ve složení a celkové kvalitě. Chtěli jsme vědět, jestli poznáte rozdíl mezi levnou značkou z Lidlu a drahou mléčnou značkou. Vzorky jsme poslali do testování a pozorně jsme hodnotili každý detail.
Do testu jsme vybrali čtyři různé značky mléka z běžných obchodních řetězců a testovali jsme je naslepo, abychom zjistili skutečné rozdíly v chuti a kvalitě. Zaměřili jsme se na polotučné varianty, které patří mezi nejoblíbenější.
Výběr značek a typů mléka
Pro náš test jsme zvolili čtyři konkrétní produkty, které běžně najdete ve své místní prodejně. Z Penny jsme vybrali značku Boni polotučné mléko. Z další sítě supermarketů jsme získali Bohemilk od mlékárny Madeta.
Testovali jsme výhradně polotučné mléko s obsahem tuku 1,5 %, protože tento typ kupujete nejčastěji. Všechny vzorky byly čerstvé mléko, ne trvanlivé UHT. Čerstvé mléko má kratší trvanlivost, ale podle většiny lidí lépe chutná.
Do testu se dostaly výrobky z českých mlékáren včetně Madeta Pelhřimov a produktů od Pragolaktos. Sledovali jsme, aby všechny vzorky měly podobné datum výroby a stejnou teplotu při ochutnávce.
Testovací kritéria a slepé ochutnávky
Všechny vzorky jsme připravili stejným způsobem a ochutnávali jsme je kompletně naslepo. Nikdo z testujících nevěděl, kterou značku právě hodnotí. Mléko jsme nalili do identických číslovaných skleniček bez jakéhokoliv označení.
Hodnotili jsme těchto pět hlavních kritérií:
- Chuť - sladkost, čistota, přirozený charakter
- Vůně - intenzita a příjemnost
- Konzistence - hustota a struktura
- Barva - bělost a čistota
- Cena - poměr kvality a ceny
Každý vzorek prošel nejprve vizuálním hodnocením, pak jsme čichali k vůni a nakonec ochutnali několik doušků. Mezi jednotlivými vzorky jsme si vyplachovali ústa vodou, aby se chutě nemíchaly.
První dojmy a zajímavé rozdíly
Už při prvním pohledu jsme zaznamenali odlišnosti v barvě. Některé vzorky byly nápadně bělejší než ostatní. Madeta měla krémovější odstín, zatímco Boni působila průzračněji.
Chuťově nás překvapilo, jak moc se jednotlivé značky liší. Některé mléko chutnalo výrazně sladčeji, jiné mělo lehce nakyslou chuť. Jeden vzorek měl dokonce lehký příchuť po kravíně, což není nutně špatné - naopak to může signalizovat přírodní původ.
Nejzajímavější byl rozdíl v konzistenci. Meggle a produkty od Mlékárna Hlinsko byly o něco hustší než levnější varianty. Zjistili jsme také, že vyšší cena nemusí automaticky znamenat lepší chuť - nejlevnější vzorek skončil v hodnocení na překvapivě dobré pozici.
Rozdíly v obsahu tuku a vápníku
První mléko mělo čistou chuť s lehkou sladkostí, kterou u kvalitního mléka očekáváte. Druhé bylo o něco méně výrazné, ale stále příjemné. Třetí vzorek nás zklamal. Nemělo téměř žádnou chuť a připomínalo spíš trvanlivé mléko než čerstvé.
Bio mléko z našeho testu překvapilo nejintenzivnější chutí. Připomínalo farmářské mléko přímo od producenta. Vysoká pasterace u některých vzorků změnila chuťový profil natolik, že mléko ztratilo svou přirozenou svěžest.
Vůně také hrála důležitou roli. Nejlepší vzorky voněly mléčně a čistě, zatímco u levnějších variant byla vůně slabší nebo dokonce neutrální. Obsah tuku se mezi vzorky lišil více, než byste čekali. Jedno polotučné mléko obsahovalo 1,8 % tuku, jiné jen 1,5 %. U plnotučného mléka jsme naměřili hodnoty od 3,2 % do 3,6 %.
Plnotučné bez standardizace mělo nejvyšší obsah tuku - až 3,8 %. Standardizace zajišťuje podle nařízení Rady (ES) 1308/2013, že mléko má vždy stejný obsah tuku. Bez ní se složení mění podle krmení krav a ročního období.
Obsah vápníku byl u všech vzorků podobný - kolem 120 mg na 100 ml. Tohle je dobrou zprávou pro vaše kosti. Bílkoviny se pohybovaly mezi 3,2 až 3,4 g, což odpovídá normám.
Pachuť, vůně a konzistence
U jednoho vzorku jsme zachytili lehkou pachuť, která připomínala kartón. To často znamená, že mléko bylo špatně skladováno nebo je blízko konce své trvanlivosti. Další vzorek měl kovovou příchuť, což může naznačovat problémy při zpracování.
Konzistence se také lišila. Farmářské mléko bylo hustší a krémovější než standardní varianty z obchodů. Bio mléko mělo podobnou konzistenci, ale bylo řidší než původní farmářské.
Vůně je často podceňovaná, ale odhalí hodně. Nejlepší vzorky voněly sladce a připomínaly čerstvě nadojenou surovinu. Horší vzorky prakticky nevoněly vůbec.
Které značky a typy mléka nás překvapily?
Bio mléko překonalo naše očekávání chuťově i kvalitou. Cena byla sice vyšší, ale rozdíl v chuti za to stál. Falšování mléka jsme naštěstí neodhalili - všechny vzorky odpovídaly deklarovanému složení.
Překvapením bylo levné mléko od diskontního řetězce. Chutnalo čistě a mělo správný obsah živin. Nejdražší varianta naopak zklamala - chuť byla průměrná a nic výjimečného jsme nenašli.
Z testovaných mlék byste měli vyzkoušet bio variantu, pokud vám záleží na chuti. Pro každodenní použití do kávy nebo jogurty stačí běžné polotučné. Vyhněte se mléku s kovovou pachutí nebo slabou vůní - to jsou jasné znaky horší kvality.
autorský text, test redakce