Pan Nikdo proti Putinovi míří do Česka. Dokument ukazuje školu, kde se dětství mění v poslušnost režimu
Pan Nikdo proti Putinovi dorazí k českému publiku. Oscarový snímek ukáže, jak režim začíná u školních lavic.
Zdroj: Shutterstock
Nenápadný učitel z ruského Karabaše natáčel školní akce. Po začátku invaze na Ukrajinu ale jeho kamera zachytila něco mnohem temnějšího: proměnu školy v prostor válečné propagandy. Dokument Pan Nikdo proti Putinovi mezitím získal Oscara, cenu BAFTA i českou pozornost a nyní se dostal také k televizním divákům.
Oscarový dokument Pan Nikdo proti Putinovi se z festivalového a filmového úspěchu stal snímkem, o kterém se mluví i mimo svět kinematografie. Vypráví příběh ruského učitele Pavla Talankina, který ve škole na Uralu zpočátku natáčel běžné akce, ale po začátku ruské invaze na Ukrajinu začal dokumentovat, jak se školní prostředí mění pod tlakem státní propagandy.
Na první pohled nejde o velkolepý film s dramatickými rekonstrukcemi ani hvězdným obsazením. Jeho síla stojí na každodennosti. Talankin, kterému se říká Pasha, pracoval jako učitel a zároveň školní dokumentarista v desetitisícovém městě Karabaš v Čeljabinské oblasti. Kamera byla součástí jeho práce, natáčel školní slavnosti, děti, výuku i propagační materiály. Právě tahle blízkost ke školnímu životu později dala dokumentu mimořádně silný základ.
Z učitele se stal svědek systému
Zlom přišel po únoru 2022, kdy Rusko zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu. Podle dostupných informací začal Talankin zachycovat, jak se do školního provozu stále výrazněji dostává válečná rétorika, povinné akce a obraz světa předkládaný dětem z pozice státu. Film tak nesleduje politiku z televizních studií ani z projevů mocných, ale z místa, kde je její dopad nejcitlivější: mezi školáky.
Materiály se následně dostaly k americkému dokumentaristovi Davidu Borensteinovi, který působí v Kodani. Snímek vznikl v dánsko-české koprodukci, na české straně se na něm podílela společnost PINK producentů Radovana Síbrta a Alžběty Karáskové. Právě česká stopa je jedním z důvodů, proč se film u nás nesleduje jen jako zahraniční dokument, ale také jako výrazný úspěch domácí kinematografie.
Film, který zaujal Oscary i BAFTA
Pan Nikdo proti Putinovi během několika měsíců posbíral ocenění, která z něj udělala jeden z nejdiskutovanějších dokumentů roku. V únoru 2026 získal cenu BAFTA za nejlepší dokumentární film. V noci z 15. na 16. března 2026 pak uspěl také na Oscarech, kde vyhrál kategorii nejlepší celovečerní dokument.
Pavel Talankin při děkovné řeči v Los Angeles mluvil rusky a vyzval k zastavení válek. Jeho vystoupení působilo o to silněji, že dokument není abstraktní obžalobou režimu, ale osobním záznamem člověka, který se ocitl uvnitř systému a postupně pochopil, že už nechce být jeho součástí.
Úspěch filmu zároveň ukazuje, že silný dokument nemusí vznikat z předem naplánované produkce. V tomto případě stojí na záběrech člověka, který byl původně školním kameramanem vlastního pracovního prostředí. Právě proto působí snímek naléhavě: neukazuje propagandu jako vzdálený pojem, ale jako sérii drobných situací, které se opakují, vrství a postupně mění atmosféru školy.
V Rusku přišel zákaz
Krátce po oscarovém vítězství narazil dokument přímo v Rusku. Soud v Čeljabinsku 26. března zakázal jeho šíření na území Ruské federace. Podle informací médií žalující strana argumentovala mimo jiné tím, že film zaujímá negativní postoj k ruské invazi na Ukrajinu, kterou Moskva oficiálně označuje jako speciální vojenskou operaci. Čeští producenti obvinění odmítli a verdikt označili za potvrzení významu snímku.
Zákaz v Rusku paradoxně ještě zvýraznil, proč dokument vyvolává takovou pozornost. Film nestojí na komentáři zvenčí, ale na materiálu pořízeném přímo uvnitř ruské školy. Ukazuje svět, do kterého se běžný divák nedostane, a dává tvář tématu, které se jinak často ztrácí v politických prohlášeních a statistikách.
Po festivalových cenách, BAFTA, Oscarovi a ruském zákazu se Pan Nikdo proti Putinovi dostal i k širšímu českému publiku. Česká televize jej uvedla 5. května večer na ČT2. Další pozornost se nyní soustředí hlavně na to, jak bude film žít mimo kino a festivaly, tedy mezi diváky, kteří se k němu dostanou poprvé až doma u obrazovky.