V sobotu jsem se vydala na nákupy do Polska. Varuji všechny Čechy, nedělejte stejnou chybu jako já
Vyrazila jsem na nákupy do Polska. Stačilo se otočit pro máslo a dopadla jsem takhle hrozně.
Zdroj: Shutterestock
Lákalo mě ušetřit pár korun, a tak jsem se rozhodla pro sobotní výlet do Polska. Zní to jako běžná věc, ale proměnila se v horor, který bych nepřála nikomu.
Sobota ráno vypadala slibně. Manžel zůstal doma se synem, já se těšila na trochu volnosti a vidinu plného kufru potravin za nižší ceny. Po cestě jsem se smála, že konečně udělám pořádný nákup, jak to všichni v diskuzích doporučují. Netušila jsem, že se mi celý den vryje do paměti úplně jinak, než jsem doufala.
Když jsem přijela k jednomu z oblíbených supermarketů kousek za hranicemi, parkoviště bylo už od rána plné. Češi i Poláci se předháněli, kdo zaparkuje blíž k vchodu. Nakonec jsem našla místo až na samém konci. Působilo klidně, ale to byl jen první dojem.
Na parkovišti mě čekalo nemilé překvapení
Nakoupila jsem rychle – máslo, maso, sladkosti pro děti a pár věcí do domácnosti. Byla jsem spokojená, že jsem ušetřila skoro třetinu oproti českým cenám. Jenže radost mi vydržela jen do chvíle, než jsem přišla zpět k autu.
Pneumatiky na levé straně byly úplně prázdné. Nejdřív jsem si myslela, že mám smůlu a najela jsem na něco ostrého. Ale když jsem se podívala pořádně, došlo mi, že mi kola někdo úmyslně propíchl. Hřebíky nikde, jen čisté, rovnoměrné řezy.
Stála jsem tam sama, v cizí zemi, bez manžela, jen s telefonem v ruce. V hlavě mi běželo, co teď. Neumím měnit kolo, navíc byly poškozené hned dvě pneumatiky. Volala jsem manželovi, ale ten mohl maximálně poradit na dálku. Rozbušilo se mi srdce, když kolem mého auta projeli dva muži na staré dodávce a zpomalili.
Dívali se přímo na mě. V tu chvíli jsem si uvědomila, že vůbec nejsem v bezpečí. Auto plné nákupu, žena sama, navíc zranitelná. Rychle jsem se vrátila zpět do obchodu, kde jsem požádala o pomoc ochranku. Ti jen pokrčili rameny a řekli, že se to občas stává. Žádná kamera, žádné řešení. Nabídli mi, ať zavolám policii. Jenže s mojí polštinou by to bylo marné.
Pocit bezmoci, strach a cizí prostředí
Když jsem se vrátila na parkoviště, čekali tam ti samí muži z dodávky. Jeden z nich ke mně přistoupil a nabídl opravu. Cena? Sto euro. Prý by mi přivezli nové pneumatiky a vyměnili je hned na místě. V tu chvíli jsem pochopila, že nejde o žádnou náhodu.
Kola mi propíchli oni sami, aby mě donutili zaplatit. A já neměla moc na výběr. Byla jsem zoufalá, daleko od domova, s nákupem a bez možnosti odjet. Nakonec jsem jim peníze dala. Vyměnili pneumatiky během pár minut, smáli se a odjeli. Já se třásla, vzteky i bezmocí. Vyděračům jsem naletěla.
Když jsem se konečně rozjela, brečela jsem za volantem. Ušetřených pár stovek se proměnilo v tisícové ztráty. K tomu ponížení, pocit nebezpečí a strach, že se podobná situace může opakovat.
Doma jsem se manželovi sotva svěřila. Vyčetl mi, že jsem jela sama, že jsem si nezjistila, jak to na hranicích chodí. A měl pravdu. Jenže tehdy mě víc než slova bolela skutečnost, že jsem naletěla obyčejným podvodníkům.
Varování pro všechny, kdo plánují nákupy v Polsku
Dnes už vím, že v některých pohraničních městech se podobné triky dějí často. Češi přijedou s vidinou levného másla a vrací se s pocitem, že byli okradeni. Podle lidí v diskuzích nejsem zdaleka sama. Píchlé pneumatiky, vykradená auta, podivné náhodné nehody – to všechno se stává.
Nechci tím nikoho strašit. Polsko je krásná země a spousta lidí tam nakupuje bez problémů. Ale sobotní zkušenost mi vzala veškerou odvahu tam jezdit znovu. Pokud se někdo vydá stejnou cestou, ať si dá pozor, nenechává auto na odlehlém parkovišti a hlavně ať nejezdí sám. Protože já už vím, že levnější nákup za ten stres a strach rozhodně nestojí.
příběh čtenářky