Češi u moře vyhodí z hotelu raz dva. Kvůli pár nešvarům si kazíme pověst víc, než si připouštíme
Češi si u moře dělají ostudu i bez velkých scén. Kvůli několika nešvarům můžeme z hotelu zmizet raz dva.
Zdroj: Shutterstock
Na dovolené chceme vypnout a užít si servis bez starostí. Jenže právě v letoviscích se z části hostů stávají noční můry personálu. Problém přitom není jen v alkoholu, ale i v plýtvání jídlem, hlučnosti nebo zneužívání hotelových služeb.
Češi mají v zahraničních letoviscích pověst hostů, kteří umějí být milí, nenároční a vděční. Jenže stejně často se mezi personálem řeší i druhá stránka věci. Někteří turisté se v režimu all inclusive chovají tak, jako by pro ně přestala platit základní pravidla slušnosti.
Právě kvůli tomu pak hotely zpřísňují provoz, omezují nabídku a zavádějí pravidla, která dopadají na všechny. Špatná pověst přitom obvykle nevzniká kvůli většině, ale kvůli několika málo lidem, kteří jsou nejvíc vidět a slyšet.
Kde se bere pověst problémových hostů
V turistických resortech se opakují stále stejné stížnosti. Nejde jen o české hosty, podobné problémy řeší hoteliéři i u Britů, Němců nebo části domácích návštěvníků. U Čechů ale personál podle zkušeností delegátů a provozních pracovníků často naráží na směs několika vzorců najednou.
Snahu vytěžit z pobytu maximum za každou cenu, brát si víc jídla a pití, než člověk skutečně spotřebuje, a k tomu přesvědčení, že když je něco zaplacené, může se s tím nakládat bez ohledu na ostatní. Právě tento přístup je pro hotelový provoz nejhorší. Personál většinou neřeší jedno pivo navíc ani hlasitější večer.
Problém začíná ve chvíli, kdy se z jednotlivostí stane pravidelný model chování. Pak přicházejí konflikty v restauraci, u bazénu, na baru i na pokojích. Jedním z nejčastějších nešvarů je přejídání a plýtvání jídlem. U švédských stolů si část hostů nakládá několik talířů najednou, kombinuje nesourodá jídla, bere si porce pro jistotu a velká část pak končí v odpadu.
Právě otevřené bufety jsou dlouhodobě kritizované kvůli vysokému objemu zbytků a v Turecku se v posledních letech otevřeně diskutuje o tom, zda část hotelů nepřejde od klasického bufetu k obsluhovanému nebo á la carte systému. Důvodem je právě enormní množství vyhozeného jídla a tlak na omezení odpadu.
Když all inclusive někdo pochopí jako bezedný bar
Delegáti z českých cestovních kanceláří přitom dlouhodobě popisují podobný obrázek. Hosté si na talíř vrší maso, přílohy, dezerty i ovoce, ale po pár soustech odcházejí. V některých resortech už personál reaguje menšími porcemi, častějším doplňováním bufetu nebo přímou obsluhou u vybraných jídel. Cíl je jednoduchý. Omezit zbytečné naložené hory jídla, které nikdo nesní.
Dalším citlivým bodem je nadměrné pití alkoholu. U části hostů funguje jednoduchá logika. Když je pití v ceně, je potřeba toho využít co nejvíc. Výsledkem bývá hlučné chování, konflikty s personálem, nevhodné chování k ostatním hostům nebo problémy u bazénu. V některých španělských letoviscích na Baleárách proto už několik let platí omezení, která v určených oblastech limitují alkohol v rámci all inclusive na šest nápojů denně, zpravidla tři k obědu a tři k večeři. Cílem bylo omezit opileckou turistiku a výtržnosti.
To je dobrý příklad toho, jak dopadá chování menšiny na celý systém. Hotely a místní úřady neomezují služby proto, že by chtěly hostům znepříjemnit pobyt. Reagují na situaci, kdy se část návštěvníků mění po několika drincích v bezpečnostní i provozní problém.
Hluk, nevhodné oblečení i věčné zkoušení hranic
Pověst problémových hostů nevzniká jen kvůli jídlu a alkoholu. Velmi často se mluví také o hlučném chování. Noční návraty na pokoj, hlasité telefonování na chodbách, pouštění hudby z mobilu u bazénu nebo ranní rezervace lehátek ručníkem, to všechno jsou maličkosti, které personál řeší každý den. A právě tyhle drobnosti v součtu vytvářejí dojem, že s některými hosty je zkrátka víc práce než s jinými.
Další kapitolou je nevhodné oblékání v hotelových restauracích a společných prostorách. Řada hotelů má v interních pravidlech jasně uvedeno, že do restaurace není možné chodit jen v mokrých plavkách nebo bosky. Přesto se to děje opakovaně. Pro personál je to nepříjemné, protože musí hosty napomínat kvůli něčemu, co by mělo být samozřejmé. V některých resortech se dress code kontroluje důsledněji než dřív a host bez vhodného oblečení se dovnitř prostě nedostane.
A pak je tu zneužívání hotelových služeb. Typicky vynášení jídla z restaurace, plnění lahví z nápojových automatů, rozdávání all inclusive náramků nebo objednávání pití pro někoho, kdo na něj nemá nárok. Mnohé hotely na to reagují barevně odlišenými pásky, omezením počtu nápojů na jednu objednávku nebo přísnější kontrolou vstupu do restaurací a barů.
Jsou na tom Češi hůř než ostatní
Upřímně řečeno, v mezinárodním srovnání nejsou Češi automaticky nejhorší. V evropských letoviscích mají dlouhodobě výrazně horší pověst například některé skupiny britských party turistů, kvůli nimž se v části Španělska zpřísňovala pravidla kolem alkoholu a organizovaných tahů po barech. Hoteliéři ale zároveň dávají najevo, že ani středoevropští hosté nejsou bez viny. U Čechů, Poláků nebo části německých turistů se častěji zmiňuje právě mentalita vytěžit z all inclusive maximum, a to hlavně u jídla a nápojů.
Jinými slovy, Češi nebývají nutně nejhlučnější nebo nejagresivnější. Častěji ale mohou působit jako hosté, kteří zkoušejí systém obehrát. A to je pro personál skoro stejně únavné. Neustálé dohadování, obcházení pravidel a pocit, že hotel je tu od toho, aby host přelstil jeho provoz, vytvářejí napětí i tam, kde by jinak žádný problém nevznikl.
Krátký návod, jak neskončit na černé listině
Dobrá zpráva je, že vyhnout se problémům není vůbec složité. Stačí dodržet pár základních věcí.
- Na talíř si dávejte jen to, co opravdu sníte
- Alkohol berte jako součást dovolené, ne jako soutěž
- Respektujte noční klid a ostatní hosty na chodbách i u bazénu
- Do restaurace choďte oblečení tak, jak se sluší ve společném prostoru
- Nezkoušejte obcházet pravidla baru, bufetu ani hotelových náramků
- K personálu se chovejte slušně i ve chvíli, kdy něco reklamujete
Právě kombinace ohleduplnosti a zdravého rozumu rozhoduje o tom, jestli si vás hotel zapamatuje jako bezproblémového hosta, nebo jako někoho, koho už příště ubytovat nechce. Na Češích v zahraničí není problém to, že by byli ze své podstaty špatnými hosty. Potíž je spíš v tom, že negativní příklady bývají nápadné a snadno se šíří.
A právě proto se vyplatí držet základní pravidla slušnosti. Ne kvůli tomu, aby měl člověk na dovolené pocit školního dozoru, ale proto, že hotel sdílí s dalšími lidmi. Když se host umí chovat s respektem k personálu, jídlu i ostatním, nemusí řešit žádná omezení navíc, trapné napomínání ani riziko, že si národ jako celek zase o něco zhorší reputaci. V době, kdy hotely zpřísňují pravidla a pečlivěji sledují problematické chování, je to nakonec i ta nejpraktičtější strategie.
Plan My Tour Support Institute of Alcohol Studies, FW Institut, autorský text