Maminky, tohle nikdy neříkejte své dceři. Sebevědomí jí můžete zlomit na celý život a poškodit i budoucí vztahy
Maminky by si na tohle měly dát velký pozor. Právě tato slova dceři nejvíc ubližují.
Zdroj: Shutterstock
Mnoho žen si myslí, že dětem ubližují hlavně křikem, přísností nebo nezájmem. Jenže někdy stačí něco mnohem nenápadnějšího. Obyčejná poznámka o vlastním těle, kritika vzhledu nebo neškodné postesknutí pronesené nahlas. Právě takové momenty si dcery často odnášejí do dospívání i dospělosti a vytvářejí si podle nich vztah samy k sobě.
Na první pohled to může vypadat jako banalita. Matka si povzdechne, že přibrala. Poznamená, že si v plavkách připadá hrozně. Postaví se před zrcadlo a pronese pár vět, které možná bere jako neškodné uvolnění frustrace po náročném dni. Jenže dítě takovou větu neslyší stejně jako dospělá kamarádka. Dcera ji často vstřebá jako důležitou zprávu o tom, jak se má žena dívat sama na sebe.
A právě v tom bývá problém. Dospělá žena už má zkušenosti, nadhled a ví, že špatná nálada někdy zbytečně zkreslí pohled na vlastní vzhled. Dítě ale nic takového nemá. Když opakovaně slyší, že máma mluví o svém těle s nespokojeností, kritikou nebo dokonce odporem, snadno si začne spojovat ženskou hodnotu s číslem na váze, velikostí oblečení nebo s tím, zda je člověk dost hezký podle okolí.
Dcery naslouchají nejvíce svým matkám
Dospívání je samo o sobě citlivé období. Tělo se mění, psychika je křehčí a tlak okolí bývá obrovský. Stačí škola, sociální sítě, reklamy, porovnávání s ostatními a dívka má až příliš mnoho důvodů pochybovat, zda je dost dobrá. Pokud se k tomu přidá i domácí prostředí, ve kterém se často mluví o kilech navíc, nedokonalostech a potřebě vypadat lépe, vzniká velmi nebezpečná směs.
Dcera může postupně získat dojem, že vzhled je hlavní měřítko hodnoty ženy. Často přitom nejde o zlý úmysl. Mnoho matek dcery podporuje, miluje a snaží se pro ně dělat maximum. Jen si neuvědomují, že dítě nevychovávají jen tím, co mu říkají přímo.
Vychovávají ho i tím, jak mluví samy o sobě, jak hodnotí jiné ženy a jaké emoce vkládají do témat jako váha, stárnutí, krása nebo nedokonalost. Velmi citlivé je i to, když žena před dcerou komentuje vzhled ostatních. Třeba zcela automaticky poznamená, že někdo přibral, že by jiná žena měla zhubnout nebo že někomu určitý outfit nesluší kvůli postavě.
Dítě z takových vět nečte jen běžné hodnocení okolí. Čte z nich pravidla. Učí se, že ženské tělo je něco, co se neustále posuzuje, srovnává a kritizuje. A dříve nebo později začne stejným způsobem nahlížet i samo na sebe.
Přitom zdravé sebevědomí nevzniká z prázdných frází. Nevytvoří ho ani jednorázová pochvala typu jsi krásná, pokud dítě zároveň denně slyší, že být krásná je skoro povinnost a že každá odchylka od ideálu je problém.
Důležité je zázemí a rodinné prostředí
Mnohem důležitější je prostředí, ve kterém dívka cítí, že její hodnota nestojí jen na vzhledu. Že může být chytrá, laskavá, odvážná, schopná, tvořivá a silná. A že tělo není nepřítel, ale přirozená součást života.
To ale neznamená, že by matka musela hrát dokonalost. Nikdo nežije bez nejistot. Není realistické tvářit se, že ženy nikdy neřeší vzhled nebo že je jim jedno, jak se cítí ve vlastním těle. Rozdíl je spíš v tom, jak o tom doma mluvíme. Jedna věc je říct, že se dnes necítím ve své kůži.
Druhá věc je dlouhodobě před dítětem opakovat, že jsem tlustá, ošklivá nebo že bez hubnutí nemám hodnotu. Dcery totiž často přebírají nejen názory, ale i tón, kterým k sobě ženy přistupují. Když vyrůstají vedle matky, která se neustále shazuje, zvyšuje se šance, že budou jednou stejným jazykem mluvit i samy k sobě.
A to je mnohem závažnější, než si mnozí připouštějí. Vnitřní kritik, který se v dítěti usadí brzy, se později velmi těžko umlčuje. Velkou roli proto hraje osobní příklad. Dcera nepotřebuje vedle sebe ženu bez slabostí. Potřebuje vidět ženu, která se k sobě umí chovat s respektem.
Která se neponižuje při každém pohledu do zrcadla. Která chápe, že krása nemá jednu jedinou podobu. A která svým chováním dává najevo, že lidská hodnota je mnohem širší než obrys postavy nebo stav pleti. Pomáhá i to, když se doma mluví o ženách jinak než jen přes vzhled. Když dcera slyší obdiv k odvaze, pracovitosti, talentu nebo charakteru.
Dívka se nikdy nemá stydět za svůj vzhled
Když poznává příběhy žen, které něco dokázaly ne proto, že odpovídaly nějaké představě ideálu, ale proto, že měly vnitřní sílu. Takové nastavení je pro dítě mnohem zdravější než nekonečné sledování nedostatků. Důležité je také připomínat, že neexistuje jediná správná forma krásy.
To, co je pro jednoho člověka nedostatek, může jiný vnímat jako půvab nebo jedinečnost. Právě tato pestrost je pro děti důležitá. Učí je, že svět není rozdělený na dokonalé a nedostatečné. A že nemusí celý život bojovat o to, aby se vešly do něčí šablony.
Ve výsledku tedy nejde jen o několik nešťastných vět. Jde o celkové klima doma. O způsob, jakým se mluví o těle, ženství a vlastní hodnotě. A právě tady mají matky obrovský vliv. Ne tím, že budou bezchybné, ale tím, že budou vědomější. Protože někdy opravdu stačí změnit pár slov, pár zvyků a pár automatických reakcí.
A dcera si místo celoživotních pochybností odnese do života mnohem cennější výbavu. Tou je pocit, že je v pořádku taková, jaká je. Pokud chce žena své dceři předat něco skutečně důležitého, nemusí to být bezchybná rutina, perfektní postava ani nekonečné rady. Často stačí mnohem víc dbát na to, jak o sobě mluví v běžných dnech.