Poznají je podle ručníku už za svítání. Chorvatský plavčík popsal, čeho se naši turisté na pláži nevzdají
Pláž v Chorvatsku má po ránu jasný český podpis: Plavčík popsal zvyk, který naši turisté jen tak neopustí.
Zdroj: Shutterstock
Plavčík z pláže u Vodice za léto pozná, kdo přijel z Česka, ještě než ho potká. Pozná to podle ručníku, který leží na kameni v pět ráno a do jedenácti se k němu nikdo nevrátí. „Položí ho a jdou na snídani. Pak na kávu. Pak k baru. A místo u vody drží celé dopoledne,“ říká. Letos to ale začalo mít následky.
Pět hodin ráno, pláž ještě prázdná, slunce sotva nad obzorem. A na nejlepších místech u vody už leží ručníky. Žádní lidé, jen ručníky. Pruhované, jednobarevné, někde k tomu deka nebo nafukovací matrace. Kdo přijde v devět s dětmi a doufá ve stín, má smůlu. Místa jsou obsazená lidmi, kteří tam nejsou.
Tenhle obrázek zná každý, kdo někdy v létě dorazil na chorvatskou pláž. A málokdo ho zná tak dobře jako Tonči, plavčík, který už osm sezon hlídá pláž nedaleko Vodic v severní Dalmácii. S českou redakcí mluvil ochotně, jen si nepřál uvádět příjmení. Jeho zkušenost je přitom přesně to, co stojí za přečtení dřív, než se letos vydáte k moři.
Ručník na kameni jako vlajka
„Češi a Slováci jsou v tomhle nepřekonatelní. Přijdou před šestou, ještě za tmy, položí ručník na ten nejlepší plochý kámen u vody a zmizí. Já nastupuju v sedm a to už je na pláži obsazená polovina míst, ale lidi nikde. Vrátí se klidně v jedenáct, v poledne. To místo drží šest hodin, aniž by si na něj sedli,“ popisuje Tonči.
Není v tom žádná zlomyslnost, spíš zvyk, který si Češi přivezli ještě z dob, kdy se k moři jezdilo autem přes celou noc a o dobré místo se opravdu bojovalo. Jenže časy se změnily. Pláže jsou plnější, lidí přibylo a co dřív bylo neviditelné, dnes vadí. Mluvčí Asociace cestovních kanceláří Jan Papež to shrnul jasně. Útok na lehátka po snídani nebo už po svítání se podle něj děje pořád, lidé si dají ručníky nebo knížky a pak přijdou třeba až v jedenáct.
To, co Tončiho po letech nejvíc bere, není samotné brzké vstávání. Je to ten rozpor mezi tím, co lidé zaberou, a tím, co skutečně využijí. „Nejhorší je, když vidím rodinu, jak ráno hodí ručníky na čtyři lehátka u vody a pak celé dopoledne sedí nahoře u baru. Pijí kávu, děti mají zmrzlinu, baví se. A dole se ke každému z těch lehátek nedostane nikdo jiný, protože je formálně obsazené,“ říká.
Tady je dobré připomenout jednu věc, kterou spousta českých turistů netuší. V Chorvatsku platí pravidlo, že pláž patří všem a nesmí si ji nárokovat ani rekreanti, ani podnikatelé, turisté se mohou usadit kdekoliv a nikdo je nesmí vyhánět. Ručník na prázdném lehátku tedy z pohledu místních neznamená nic. Není to rezervace. Je to jen kus látky na cizím místě.
Letos už za to padají pokuty
A právě proto začala některá letoviska zakročovat. Nejde o plané vyhrožování. Ve městě Tribunj zabavují ručníky, deky, lehátka i rozkládací křesla a věci vracejí jen proti zaplacení za neoprávněné užívání pobřeží. Podobně postupuje i Gradac, kde si rekreanti za vrácení zabaveného ručníku připlatí 66 eur, tedy zhruba 1640 korun.
V Makarské vyjíždějí na úklid ráno přímo policisté spolu s dobrovolníky. Připomínají, že rezervace místa ručníkem není povolená, a opuštěné věci z pláží odklízejí. A v Brele bojuje radnice s tímhle zvykem podle starosty Stipe Ursiće už od roku 2017, takže jakékoliv rezervování lehátek v brzkých ranních hodinách je tam zakázané.
Tonči to vidí na vlastní oči. „Loni jsem to ještě řešil domluvou. Letos chodí ráno chlapi z komunální služby a co najdou bez lidí, to seberou. Viděl jsem rodinu, která se vrátila pro ručníky a místo nich našla cedulku, ať si je vyzvednou na úřadě a zaplatí. Dovolená jim začala výletem na radnici,“ popisuje.
Většina turistů to ráda uvítá
Zajímavé je, že zákroky proti ručníkářům neschytávají kritiku, jak by se dalo čekat. Naopak. Mezi samotnými turisty převažuje úleva. Konečně někdo udělal pořádek a místo u vody dostane ten, kdo si na něj opravdu sedne.
Potvrzuje to i čtenářka Hana Krejčí z Pardubic, která letos v červnu jela do Baška Vody. „Přijeli jsme na pláž kolem deváté s malým dítětem a všechno bylo obsazené ručníky, ale ani noha. Naštvalo mě to. Pak přišli místní, část ručníků posbírali a najednou se uvolnila spousta míst. Sedli jsme si bez problémů. Bylo to fér,“ říká.
Tonči to nakonec shrnul po svém. „Já nikomu nepřeju zkažený den. Jen chci, aby si lidi uvědomili, že to místo u vody není jejich jenom proto, že tam ráno hodili ručník. Pláž je pro všechny. Kdo na ní chce ležet, ať na ní leží.“ Kdo to pochopí, ušetří si peníze i ranní vstávání. Kdo ne, vrátí se pro ručník a najde po něm jen prázdný kámen.
autorský text, rozhovor