Papež Lev XIV. mění atmosféru ve Vatikánu. Po Františkovi zvolil úplně jiný styl
Ve Vatikánu je se Lvem XIV. cítit změna. Po Františkovi nastoupil s úplně jiným stylem.
Zdroj: Shutterstock
Nový papež, nový styl. Lev XIV. si libuje v psaném slovu, méně improvizuje a mluví rovnou anglicky. Vatikánští experti říkají, že jde o vědomý odklon od komunikačního chaosu, který občas provázel éru Františka. Tichá revoluce v srdci katolické církve právě začíná.
Rok po svém zvolení, k němuž došlo 8. května, dává Lev XIV. jasně najevo, že hodlá psát vlastní kapitolu papežských dějin. Komunikuje jinak než jeho předchůdce. Méně spontánně, spíše promyšleně. Nový nejvyšší představitel katolické církve se drží připravených textů, neposkytuje tolik rozhovorů a komunikaci vede v několika jazycích najednou, anglicky, španělsky, italsky, francouzsky. To vše má svůj důvod.
František byl jiný typ papeže. Během více než 12 let ve funkci se stal mediálním fenoménem i díky tomu, jak ochotně komentoval věci nad rámec připravených projevů, jak odpovídal na tiskových konferencích při zahraničních cestách a jak rád hovořil přímo, bez přípravy.
Papež se rozhodl změnit komunikaci
František hodně improvizoval, Lev XIV. čte. A doplňuje, že držet se psaného textu je v papežské funkci spolehlivý způsob, jak se vyvarovat nedorozumění a chyb. Matteo Matzuzzi z deníku Il Foglio jde v analýze ještě dál. Podle něj měl Františkův uvolněný komunikační styl nezamýšlené důsledky.
Jako příklady uvádí papežův výrok o odvaze někdy kapitulovat, který rozzlobil Ukrajince. Nebo označení izraelského postupu v Pásmu Gazy za genocidu, které ostře odmítal Izrael. A nechybělo ani nazvání moskevského patriarchy Kirilla "Putinovým ministrantem" za jeho podporu ruské agrese. Každý takový výstup komplikoval diplomatické úsilí Vatikánu. Lev XIV. se těmto situacím evidentně chce vyhnout.
Přesto nový papež nezvolil úplnou mlčenlivost. Stal se z něj zvyk, že při odjezdech ze své rezidence v Castel Gandolfu do Vatikánu se krátce zastaví u novinářů a zodpoví jejich otázky. Galeazzi připomíná, že i tato neformální dostupnost médií je z velké části Františkovým dědictvím, protože právě on vztahy s novináři tímto způsobem uvolnil.
Nová jazyková pestrost pro všechny
Velkou novinkou je ovšem jazyková pestrost nového papeže. Zatímco František vedl komunikaci převážně italsky a španělsky, jeho nástupce přirozeně přepíná mezi rodnou angličtinou, španělštinou, kterou si osvojil při působení v Jižní Americe, italštinou a francouzštinou. Massimo Faggioli z dublinské Trinity College upozorňuje, že tím odpadá filtr překladu, což je ve vatikánském prostředí zásadní výhoda.
Používání angličtiny v samotném srdci Vatikánu přitom není jen symbolická gesta. Faggioli hovoří přímo o revoluci. Část italského prostředí ji vnímá s nevolí, protože dominance Italů v Církvi a jejích strukturách pomalu slábne. Angličtina je zároveň jazyk, jemuž dobře rozumí katolíci v Asii a Africe, kde počty věřících rychle rostou. Španělštinou pak Lev XIV. oslovuje miliony hispánských katolíků na obou amerických kontinentech. Jde o praktický tah s globálním dosahem.