Sardinie láká tyrkysovým mořem a bílými plážemi. Turisty ale brzdí povinné rezervace místních pláží
Sardinie nabízí karibské scenérie i přísná pravidla. Na vybrané pláže jen s registrací.
Zdroj: Shutterstock
Minulý srpnový útěk na Sardinii vypadal jako splněný pohlednicový sen, ale za bílým pískem a azurovou vodou se schovával i úplně jiný příběh. Krása ostrova obstála, lidský faktor už tolik ne.
Sardinie patřila loni v srpnu mezi největší cestovatelské taháky roku 2025, a není divu. Mnozí ji nazývají evropským Karibikem a kdo jednou uvidí její pláže, rychle pochopí proč. Bílý jemný písek, voda v odstínech od světle tyrkysové po sytou modř a dojem, že stojíte v obřím přírodním bazénu.
Někteří cestovatelé ji dokonce dávají výš než samotný Karibik a přirovnávají ji i k exotickému Tahiti. A přesně tak to tam vypadá. Fotky, které člověk najde na internetu, opravdu nejsou přefiltrovaná iluze, ale realita, kterou vidíte před sebou, když poprvé dojdete k moři.
Evropský ráj na dosah pro turisty
Časté dilema, zda směřovat na sever nebo na jih ostrova, řeší mnoho turistů. Jako dobrá volba se ukazuje severovýchod, který nabízí v rozumné dojezdové vzdálenosti velké množství pláží. Oblíbené jsou například Cala Sabina, Porto Istana nebo Sos Aranzos, o něco dál se pak nachází Berchida či Spiaggia delle vacche.
Mnoho návštěvníků míří i na výlety lodí k souostroví La Maddalena nebo na ostrovy Tavolara a Molara, které doplňují mozaiku místních přírodních krás. Kdo už si Sardinii vyhlédne, měl by si ale pobyt pečlivě rozplánovat. V hlavní sezóně totiž na některé vyhlášené pláže pustí jen ty, kteří mají předem zarezervované místo.
Týká se to třeba pláží La Pelosa, Rena Bianca nebo Cala Goloritzé. Vstupenky se prodávají online obvykle 48 až 72 hodin před plánovanou návštěvou a zájem je obrovský, takže získat lístek může připomínat malou loterii. Lidé v recenzích popisují situace, kdy se jim podařilo pořídit jen jednu vstupenku a na zbytek skupiny už nic nezbylo.
Jiní dorazili na místo, zaplatili vysoké parkovné, ale na samotnou pláž se nedostali, protože kapacita byla naplněná. Systém má chránit přírodu před masovým turismem, zároveň však spoustu cestovatelů frustruje. Proto se často doporučuje vyrazit mimo špičku, například v květnu, kdy by rezervace podle zkušeností lidí už nemusela být nutná. Před cestou se vyplatí ověřit aktuální podmínky, aby dovolená neskončila zbytečným zklamáním.
Za některé pláže si musíte připlatit
Stejně jako na jiných středomořských místech i na Sardinii přes den vládne horko a život se naplno rozjíždí až večer. Teploty se v srpnu 2025 šplhaly ke čtyřicítce, takže procházky po městech dávají smysl spíš po západu slunce.
Mezi nejoblíbenější místa patří Porto Cervo, luxusní letovisko plné jachet z celého světa, kterému se někdy říká letovisko miliardářů. Lidé se tu rádi procházejí po mole, sledují kotvící lodě a večer zakončí večeří v restauraci nebo nákupy v buticích.
Za zmínku stojí i Olbia na severu ostrova, kde je letiště a také rušná promenáda u velkého ruského kola, které večer září nad městem. Rodiny tu najdou dětská hřiště a trampolíny, dospělí bary, restaurace a stánky se suvenýry. Nabídka obchodů je spíš průměrná, část připomíná běžné obchody známé z Česka, jinde převažují kýčovité výrobky.
Na trzích se ale dá pořídit kvalitní sardinský med nebo tradiční šperky, na které je ostrov pyšný. Mnoha lidem učaruje také San Teodoro se svými úzkými uličkami, množstvím stánků, klubů a obchodů, i když v sezóně bývá přeplněné. Vedle přírodní krásy ale mnozí návštěvníci narážejí na zkušenost, která jim dovolenou přece jen trochu pokazí.
Italové dávají najevo svou dominanci
V recenzích se opakovaně objevuje kritika italské nátury, jež se promítá do chování i do služeb. Lidé popisují časté předbíhání ve frontách, kdy se skupina místních bez ostychu postaví dopředu, jako by to bylo něco naprosto normálního. Pro mnohé, kteří jsou zvyklí na jiné fungování, působí takové chování jako projev neúcty a sobectví.
Podle cestovatelů také nebývá výjimkou, že obsluha viditelně upřednostňuje Italy před ostatními hosty. V recenzích se objevují situace, kdy zahraniční návštěvník objednal nápoj, po něm si objednal italský host a nápoj dostal jako první právě on.
Lidé popisují, že se podobné situace opakovaly tak často, až bylo zřejmé, že nejde o náhodu. Někteří Italové se v takových chvílích cítili trapně a sami personál upozorňovali, že na řadě je někdo jiný, což ukazuje, že nelze všechny házet do jednoho pytle. Celkový dojem z úrovně služeb bývá podle mnoha zkušeností spíše rozpačitý.
Potvrdily to i situace při vyřizování praktických věcí, například půjčení auta, kdy personál neprojevil snahu hledat řešení a lidé nakonec hledali pomoc u krajanů žijících na Sardinii. Dalším častým překvapením je jazyková bariéra. I když do hotelů míří hosté z různých koutů světa, ne všude se dá dorozumět jinak než italsky. Cestovatelé to srovnávají s českým prostředím, kde se děti učí cizí jazyky už od základní školy, a nechápou, proč je komunikace v turistickém byznysu tak omezená.